Ze Salaše na Brdo
~ Salaš, Zlínský kraj ~
Trasa pro nadšence okruhů, rozhleden a převážně lesa. 🙂
Když se všechno dobře sejde, tak jdou některé věci líp a já dnes přidávám tip na výlet, který jsem s Jackem a Gů absolvovala teprve tuto neděli. 😀
Stále více zjišťuji, že prakticky u nosu máme krásná místa a nedělní turistika v Chřibech mě o tom opět utvrdila.
Na tento výlet jsem vyrazila skoro v čase oběda (to je tak, když jste vzhůru už v 6, a pak máte pořád "spoustu" času) do výchozího bodu - parkoviště u obecního úřadu Salaš. Parkoviště je neplacené a vleze se sem max. 10 aut. Z parkingu jsme se vydalii směr rozhledna Salaš, první po asfaltce, potom do ulice vedoucí prudce do kopce, která se později změnila v dlážděnou cestu mezi loukami. Co se ovšem neměnilo, a naopak jen rostlo, bylo stoupání a já funěla víc než je zdrávo. 😀
Nahoře u rozhledny jsem byla za 15 minut a potkala akorát jeden starší pár. Rozhledna se mi jako jedna z mála opravdu líbila, zajímavá a zároveň nijak zvlášť nenarušovala okolí. Jelikož jsem šla jen já a psi, tak mi musel stačit výhled z kopce na kterém se rozhledna nachází a ni samotnou jsem nevystoupala. 🙂
Pokochat, pofotit, doplnit tekutiny a pokračovat dál po zelené směr Brdo.
Z rozpálené louky šup šup do lesa a hned se jde líp. Krásná cestička, nikde nikdo jenom zpívající ptáčci a pejsci pobíhající přede mnou. Zhruba po kilometru rovné cesty lesem je první odbočení vlevo, kdy se pěšina mění na lesní zpevněnou cestu a zase se jde rovnou za nosem a to celých 3,5 km až po loveckou chatu Hubertku. Zde potkávám první lidi na trase. Dvě paní a jeden starší pár, kteří jdou směr Bunč. Já pokračuji v přímém směru na neznačenou lesní cestu, která mě po dalším kilometru a půl dovede k odbočce na modrou vedoucí k druhému cíli.
V tomto úseku jsem potkala dva cyklisty jinak jsme šli opět sami. Nevím, tak nějak jsem tomu těch prvních pět kiláků furt nemohla uvěřit - neděle, krásné počasí, les.. a nikde ani noha. 😀 No co, určitě si nestěžuju.. 😛
Poslední kilák do cíle! Po modré přes mýtinku nahoru do kopce, přejít na červenou vedoucí po cestě, odbočka doprava na úzkou cestičku vedoucí stále výš výš, minout dvě rodinky s dětmi a asi tři psí kamarády a už jsme tu - rozhledna Brdo a nejvyšší vrchol Chřibů.
Víc než rozhledna mě nakonec uchvátila vůně špekáčků, které si zde u ohniště opékali aktivní důchodci a já se teda odebrala kousek dál na volnou lavičku ve stínu, potlačila slinu a otevřela si krabičku s jabkem, které mi ještě ujídali ti dva černobílí.. 🙈
Posvačeno, vyfoceno, jdeme dolů.. Tentokrát vkuse po modré značce až na parkoviště. Trasa vede přes násep nedokončené dálnice, kterou zde budovali za 2. světové války Němci a nebyla nikdy dokončena.
Dalším historickým úkazem jsou hraniční kameny, které se zde zachovaly až z roku 1708 a tvořily hranici mezi pozemky velehradských kněží a buchlovským panstvím. Pokračujeme dále po stezce a míjíme vrchol Strachov, který je označen velkým balvanem.
Jde poznat, že výlet se pomalu chýlí ke konci, protože začínáme prudce klesat až vycházíme z lesa a dostáváme se k turistickému rozcestníku "U Padlých". Teče zde potok, takže pejsci se jdou zchladit a napít a mou pozornost upoutává velký betonový památník.
Z informační cedule se dozvídám o tragédii, která se zde stala na konci 2. sv. války - nacisté převlečeni za ruské vojáky zde zastřelili 19 salašanů a ubili jednu ženu, která byla nepohodlnou svědkyní tohoto masakru. Krátký video sestřih o této události zpracoval pořad Krvavá léta (odkaz).
Od tohoto smutného místa nás čeká poslední kilometr a půl k autu, už jdeme znovu po asfaltce, ale před horkem poledního slunka nás kryje všudypřítomný les, takže to zvládáme. První domky, dvě zatáčky a jsme v cíli. 🙂
Hurá domů a zchladit nohy!
B.
Souhrn: 12,53 km / čas i s přestávkami: 3.23 hod
Trasa výletu: