Vysoké Tatry
~ za hranicemi ~
Přesně v polovině léta jsme i my konečně vyrazili na dovolenou, a to do nádherných Vysokých Tater.
Počasí vypadalo všelijak, protože snad po celé střední Evropě hlásili na víkend dešťové přeháňky, ale nakonec se na nás usmálo štěstí, nebo teda spíš sluníčko, a celý víkend jsme měli krásně.
Štrbské pleso - Popradské pleso a symbolický cintorín
Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne po práci, takže první túra nás čekala v pátek ráno. Rozhodli jsme se pro okruh Štrbské pleso - Popradské pleso - symbolický cintorín - Štrbské pleso. U Štrbského plesa jsme byli zhruba o půl 9. a zrovna jsme vychytali první větší vlnu turistů, takže zhruba 2 km jsme šli v celkem hustém špalíru. Naštěstí si postupně každý našel to své tempo, skupiny se rozvrstvily a šlo se parádně. Na Popradské pleso jsme stoupali po červené Tatranské magistrále, která nás odměnila krásnými výhledy, přechody přes lávky a horské bystřiny a byla to jednoduše túra za odměnu. Na chatě pri Popradskom plese jsme si dali pivko za odměnu a pejsci si na chvilku taky dáchli. Následovala povinná fotka na památku a šlo se dál.
Podél Popradského plesa směrem na symbolický cintorín, který mě opravdu překvapil svou velikostí. Celkem je zde okolo 300 pamětních desek a několik vyřezávaných křížů. Po jeho prohlídce jsme se po žluté trase vrátili zpět k Popradskému plesu, dokončili jeho obchůzku a po zelené trase podél Hincova potoka se vydali zpět ke Štrbskému plesu.
Tato trasa byla ideální volbou, protože byla spíše z kopce podél potoka a stoupání zde bylo minimální. Okruh jsme zakončili na kolibě Patria a po zaslouženém obědě se ještě prošli okolo Štrbského plesa, abychom to měli komplet. Celkem jsme naťapkali kolem 17 km.
- nikde s pejsky nebyl problém, ani na trase, ani na terasách u jednotlivých restaurací
Vodopád Skok
Sobotní túra vedla k vodopádu Skok, který je třetím nejvyšším vodopádem na Slovensku. Kvůli předpovědi počasí se nám podařilo vyrazit o půl hodinky dříve než předešlý den a šlo to krásně poznat, protože jsme se vyhnuli ranní vlně turistů a šli prakticky sami.
Žlutá turistická trasa vedla do kopce po celou dobu a střídaly se úseky v lese, a pak kamenitá stezka. Šlo se také podél Mlynického potoka, kde se mohli pejsci napít.
Náš příchod k vodopádu byl v mlze a oparu, ale pár minut na to se vyjasnilo a nakonec jsme si jej mohli prohlédnout v celé své kráse a udělat si foto na památku.
Poté jsme sešli níže k menšímu jezírku vytvořenému právě Mlynickým potokem a dali si u něj krátkou pauzu.
Náš trek byl zakončen v Kolibě u parkingu a odměnou nám byl smažák a hranolky. 😀
Kontaktní ZOO Liptovský Mikuláš - jelikož nám trek k vodopádům zabral méně času, tak jsme si naplánovali výlet také na odpoledne, a to do nedaleké kontaktní ZOO v Liptovském Mikuláši. Sem pejsci nesmějí, ale zážitek je to opravdu skvělý, takže pokud máte možnost pejska nechat na ubytování, určitě doporučujeme. K zvířatům se dostanete opravdu na vzdálenost několika centimetrů a krmení medvěda, alpak, emu a dalších za to vážně stojí.
ubytování - Penzion u Pejtrika v dědině Mengušovce byl naší základnou. Obyčejné ubytování, kde nám nic nechybělo a měli jsme k dispozici velkou sdílenou kuchyň, zahradu s posezením, a nebo taky kulečník či výřivku se saunou.
Ve Vysokých Tatrách jsem byla poprvé a učarovaly mi svojí krásou, obrovskou rozlohou a množstvím míst, které stojí za to navštívit a vidět.
Doufám, že se sem zase brzy vrátíme. 🙂
B.