Víkend v Nízkých Tatrách

~Jasná, Slovensko ~

S našimi kamarády jsme se vydali na prodloužený víkend na Slovensko, tak jako minulý rok (článek zde), jen jsme letos místo Vysokých Tater zvolili Tatry Nízké.

Po znavující cestě, kdy jsme jeli prakticky od Žiliny až do Lip. Mikuláše v koloně, nás hory přivítaly svou surovou krásou s příměsí začínajícího podzimu. Po slunci ani vidu ani slechu, jen ocelově šedé nebe a opar nad lesem. Jako první jsme jeli přímo do koliby na oběd a až poté na naše ubytování - Apartmány Demanovka.

Musím říct, že z ubytování jsme byli opravdu nadšení - krásné, nové, čisté, moderní a s všudypřítomnou vůní dřeva. Bydleli jsme v mezonetu, takže nad námi už nikdo nebyl a výhled jsme měli na okolní les a pár apartmánových domků nad námi. 😍

Čtvrteční odpolední program jsme vzhledem pozdějšímu příjezdu a také lehce deštivému počasí upravili a šli se z apartmánů projít k Vrbickému plesu přímo do Jasnej. Šli jsme podle map po turistické trase lesem, která nám díky prudkému stoupání dala pěkně zabrat a zbytek víkendu už jsme chodili radši podél asfaltky, kde stoupání nebylo tak přísné. 😀

Jasná dolina se nám vůbec nelíbila, všude samý jeřáb a hotelové komplexy. Ble. Naštěstí tu ale nebyla ani noha a my jsme se i okolo plesa procházeli sami. To bylo moc hezké. 🙂 Obešli jsme ho, já musela Jacka odtáhnout, protože si chtěl jít zaplavat za místními kačenkami, a sedli jsme si na pivo a vývar do hotelu Ostredok. 

Zpátky na apartmán jsme šli po cestičce vedle silnice, která byla k našemu překvapení bezpečně vyšlapaná za svodidly a byla to mnohem příjemnější trasa.

Večer jsme si na apartmánu zahráli hru "ženy vs. muži" a pánové byli nemile překvapeni, když skončili prohrou na plné čáře. 😀

Trasa: 5,44 km, 1,5 hod, 196 m převýšení

Pátek byl dnem výšlapu a moje dušička skákala radostí. Z našeho mezonetu jsme si pěšky vyšlápli ke kabinové lanovce. Počasí na jedničku, polojasno a mírný větřík. Menší tip, pokud nechcete platit za psa lanovku (10 E), tak ho strčte do batohu nebo do tašky a poveze se zadarmo - to nám řekla sama paní na pokladně, ale my samozřejmě už zaplatili. 🙃

Jinak náhubky jsme měli v batohu a nepotřebovali jsme je, takže záleží asi na velikosti psa a na kontrole u vstupu do lanovky.

Nahoře jsme po výstupu z lanovky pokračovali na vrchol Chopok. Přišlo mi to hrozně rychlé a naštěstí nešlo moc lidí, to spíš až když jsme se vraceli. První vrchol odškrtnut, jdeme na pivo! 😀 

Následovalo pokračování po hřebenovce směr Ďumbier. Opravdu nádhera, takové výhledy jsme ve VT neměli a osobně se mi i díky tomuto začaly NT líbit o něco více. Lidé se po sestupu z Chopku hezky rozptýlili a místy jsme šli prakticky sami. V Krúpovom sedle jsme si dali krátkou pauzu a pustili se do delšího a fyzicky náročnějšího výstupu na Ďumbier. Zde už šlo lidí dost, takže opatrnost byla na místě. Jack a Gů to zvládli bravurně a nahoře dostali sušené masko za odměnu.

Výhledy vážně v topu. Kochačka, nabrat sílu a vzhůru na cestu dolů až k ubytku. 💪🏼

Původní plán počítal se zastávkou na chatě M.R. Štefánika, ale byla by to pro nás zacházka, tak jsme se nakonec rozhodli pro přímý sestup do údolí a že si zajdem na jídlo, až tam.

Při sestupu z Krúpovej holi jsme míjeli nekonečné borůvčí, které bylo úplně obsypané a my jsme byli za krátkou chvilku všichni fialoví. 😀 K našemu výletnickému štěstí v podobě ovocné svačinky se ještě přidal výhled na stádo divokých kamzíků, což byla jedna z položek na mém bucket listu, tak hlásím odškrknuto. ☑️ Byl to zážitek vidět je ladně běhat po strmém svahu, zatímco nás trápil (a hlavně naše stehna) každý krok.

Pod svahem jsme se dostali k horské bystřině a šli po úzké pěšince kolem křovin. Nebudu vám lhát, šla jsem s Jackem první a jen jsem očekávala, kdy uslyším nějaké brumkání a po💩. Nicméně příroda nádherná a z horských kopců jsme postupně přešli do lesa. Nastala nekonečná rovina, která trvala až do prvního střetu s civilizací - tím myslím dva poľovníky, kteří šli na jelena, ale nezapomněli se zmínit, že brzy ráno přes tu cestu, na které jsme zrovna stáli, viděli jejich kamarádi přecházet medvěda. Uklidnilo mě, když řekli, že to bylo tak v 5/6 ráno.. Do té doby už budeme určitě na apartmánu. 😀

Byť nás nohy z fyzicky náročného terénu po celém dnu už hodně bolely, nabrali jsme tempo za vidinou halušek a pivka, posilněni povídáním poľovníků. Naším cílem byla restaurace "3 domky" naproti našeho apartmánu, kde jsme celí zmoření zasedli asi ve 4 hodiny. A nakonec z toho bylo to nej, nej, nej jídlo z celého víkendu. Alespoň za mě. Luxusní kyselica a ty nejlepší halušky, co jsme kde měli. Doporučujeme! 🤩

Bojovým úkolem se následně stalo odplazení se na protější kopeček, kde byl náš apartmán. 😀

Celkem jsme teda ušli nějakých 17,5 km, v půlce se mi prosím vybily hodinky, a trasa je níže (bez přechodu z ubytka na lanovku).

Sobota byla ve znamení poklidné procházky, kterou si vyžádal zbytek osazenstva a taky se nám nechtěla znovu platit lanovka. 🤭 Takže výšlap znovu nahoru do Jasnej a směr rozhledna Bencúrova veža ze které jsme se dívali na kopce na kterých jsme pochodovali v pátek. Počasí bylo o něco horší než v pátek, tak jsme byli rádi, jak nám to vyšlo. 

Dále po žluté nás čekal pomník Jana Švermy a vrchol Ostredok. Kousek v kopci nad ním Symbolický cintorín, který byl menší než ten ve VT, ale i tak jsme si s kámoškou prošly všechny jmenovky a v "kapličce" jsme studovaly, co se komu stalo. Každý příběh má něco a je zajímavé se nad těmi osudy lidí v horách aspoň na chvilku zamyslet.

Po žluté jsme pokračovali dál, až jsme z hřebenu začali prudce klesat do údolí přímo k Demanovske jaskyni slobody. Tam jsme dali pauzu klasicky na pivko, polévku a taky štamprlu v Bistru Jakub. Zaujala nás brusinková Demanovka a nakonec jsme ji v neděli při odjezdu kupovali po flaškách jako vítané. 😀 Poté nás čekala cesta lesem po zelené se stoupáním k našemu apartmánu a nakonec jsme dali znovu oběd ve 3 domkoch.

Trasa: 8,5 km, 2:40 h, převýšení 411 m.

Po obědě následovala regenerace a že jedem do Demanovské doliny na indickou kuchyni na večeři. Vyhlédli jsme si totiž už při příjezdu ve čtvrtek restauraci Šafrán, která byla i velmi dobře ohodnocena, našli autobusový spoj a byli odhodláni to jet zkusit. Výsledek? Když jsem tam volala na rezervaci, tak to vzal borec, kterého angličtina byla opravdu mizivá, tak jsme prostě sedli na bus, který zastavil asi 1,5 km od toho a měli to opět i s procházkou. A když jsme tam došli - obrovský apartmánový komplex a restaurace do 20.30 h zavřená jen pro hosty toho komplexu. 👏🏼 Opravdu tleskám, že tuto informaci nemůžou napsat na webovky, které mají dle všeho pravidelně aktualizované.. To nás nasralo. Nakonec jsme teda sedli do restaurace Veranda, která nabízí těstoviny vlastní výroby a bylo to fajn. Na ubytko nás pak hodil taxikář samozvaný medvěd a bylo to. 😀

Kvůli nadcházejícím volbám na Slovensku a rozkopaným cestám jsme v neděli zvolili pro návrat domů druhou trasu a měli to i se zastávkou na zřícenině Revište. Nutno podotknout, že díky semaforům kvůli opravám to nakonec vyšlo nastejno, ale náš fajn pohodový víkend to nijak nezkazilo. 🙂

U našich slovenských sousedů nám jako vždy bylo skvěle. Příroda ani gastronomie nezklamaly a já mám v plánu se sem do konce roku minimálně jednou ještě vypravit. 

Jak běží známá reklama: "Slovensko, hory zážitků!"

B.