Víkend u Bohinjského jezera

~ termín: 11.-15.9. ~

Pravděpodobně poslední možnost jet někam na pár dní ještě bez miminka, tak jsme ji museli využít a volba padla na naše oblíbené Slovinsko. Tentokrát jsme chtěli co nejvíc prozkoumat okolí Bohinjského jezera.

Ubytování jsme měli klasicky přes Booking v apartmánech Triglav (odkaz ZDE) a jeli jsme od středy do neděle. Předpověď vypadala tragicky, každý den déšť a 13 stupňů i míň. Nechtěli jsme tomu věřit, protože jsme ubytko rezervovali týden předem, kdy u nás doma panovaly stále úmorné třicítky. A nakonec jsme si řekli, že to prostě riskneme a pojedeme. 😀

Ve středu jsme vyjeli ráno, bylo polojasno a příjemných 23 stupňů. Navigace nám ukazovala, že budeme ve 4 na místě. Zde bych měla zmínit, že šlo o mapy.cz v mém telefonu, kde jsem měla zapnuté data. Mapa v autě s funkcí Life Traffic nám ukazovala příjezd 16.45 a trošku jinou trasu, no a my se rozhodli poslechnout telefon a jet přes tunel Karavanki. Já touto trasou nikdy nejela a manžel jen jednou a to ještě v době covidu, takže nás vůbec nenapadlo, že by mohl nastat nějaký problém dokud jsme nedojeli do 15 km dlouhé kolony. 🤦🏼‍♀️

Boha, to byla totální katastrofa. Nedalo se samozřejmě nikde otočit ani sjet a my úplně stáli nebo popojeli o pár metrů nejdřív po půl hodině. Nazvala bych to stavem zoufalství. A kde byl teda problém? Dvouproudová dálnice se nejdřív rozšířila asi na 6 pruhů a platilo se mýtné za průjezd tunelem a za touto platební bránou se těch 6 pruhů muselo sjet do jednoho (!!!) a následně projet tunelem v rekonstrukci. Na ubytko jsme tedy nakonec dorazili úplně vyřízení v 7 hodin večer. 😕

Rychle jsme vynesli věci z auta na pokoj a šli na krátkou procházku s Jackem a Gů, kteří měli té dlouhé cesty taky dost.

Co se ubytka týče, tak má hodnocení tři ⭐️ a dle mého je tato známka odpovídající. Apartmány jsou jednoduché, výhled je teda skvělý a v nabídce je možnost snídaně, která se za ty tři dny vůbec nezměnila, ale člověk si vždycky něco vybral. V rámci budovy je restaurace, kterou ale vlastní někdo jiný a jde o vysoce hodnocenou restauraci, která nabízí každý den jiné degustační menu a dle toho odpovídá i cena. Porce jsou malé, předpokládá se, že si vyberete všech 5 chodů. Šli jsme sem na večeři hned první den, a pak ten poslední a byli jsme opravdu moc spokojení! 😋

Čtvrteční den jsme začali procházkou k jezeru a poté šli na snídani. Ještě bych měla dodat, že ubytko jsme si vybírali dle vzdálenosti od břehu, protože jsme chtěli být co nejblíže a to i kvůli manželovu rybolovu. Nakonec jsme po jídle stejně přejeli autem na druhou stranu jezera, protože chtěl začít tam, ale nevadí. 😀 Bohužel jsme moc daleko nedošli. Mraky, které byly nízko pod horami, spustily silný déšť a ten nepřestal až do večera. Od oběda jsme tedy byli na ubytku, odpočívali a nedělali vůbec nic. Večer jsme jeli do místní vyhlášené burgr restaurace a tím náš program skončil.

V pátek jsme vstali do chladného dne a bodejť by také ne, na vrcholcích hor byl vidět sníh! Polovina září, no, tak brzy jsem jej asi ještě nikdy neviděla. 😀 

Po snídani nás čekal výlet na vodopád Savica. Opět jsme přejeli autem, protože nástup na turistickou trasu vedoucí k vodopádu byl na opačné straně jezera. Přímo k vodopádu vede upravená stezka primárně po schodech. Měli jsme štěstí, že pravděpodobně kvůli předpovědi počasí turismus v těchto místech poklesl a všude jsme byli skoro sami. Konkrétně zde na těch schodech si to v hlavní sezoně moc nedovedu představit. Po trase je několik vyhlídkových míst na jezero Bohinj a odpočívadel. Šli jsme klidným tempem a zastavovali se maximálně kvůli výhledu.

Přímo u vodopádu je pak dřevěná vyhlídka. Vodopád má dvě ramena a je jedním z největších, které lze ve Slovinsku navštívit. Měří 78 m. Díky silnému dešti z předchozího dne měl opravdu neskutečnou sílu a byli jsme celí mokří, i když jsme stáli kus od něj. Také to, že se větví do dvou ramen nešlo kvůli silnému proudu vody skoro poznat. Jackovi a Gů se to moc nelíbilo, i když měli pláštěnky, takže jsme se vyfotili a šli pomalu zase zpátky.

Trasa: 2.5 km, čas: necelá 1 h, vstup: dospělý 4 €, pes - zdarma, parkovné: asi 4 € / 3 hod

Po tomto výletu jsme si zajeli na nákup pár drobností do místního supermarketu a odpoledne jsme šli na lov k jezeru, které jsme z půlky skoro celé obešli! Nakonec bylo počasí na jedničku. Příjemné polojasno a hlavně žádný déšť. Pejsci byli spokojení a my taky. I nějaká ta rybka se nakonec povedla! 🎣

Na pozdní oběd jsme si zašli do restaurace na břehu jezera, která nás ale velmi zklamala, protože kvalita jídla byla děs. Měli plno jen kvůli tomu, že byli v tomto místě jediní a výhled je tu prostě krásný.

Po jídle pokračoval muž v lovu a my už šli zpátky na apartmán natáhnout se a odpočívat. 😌

Sobota a náš poslední výletní den, já fakt nechápu, proč na těch dovolených musí ten čas tak strašně rychle utíkat.. 😕 Z domu nám chodí zprávy o povodních a výstrahách. Zdá se, že předpověď, kterou jsme měli mít my nakonec došla do ČR. Ovšem nikdo nečekal, že to bude až takový mazec.. 🫣 Nám hlásí opět polojasno, a tak po snídani vyrážíme na soutěsku Korita Mostnice, kterou máme prakticky nad ubytkem.

K soutěsce jdeme po štěrkové cestičce od parkingu, na který jsme si vyjeli autem, i když je možnost jít pěšky přímo z ubytka. Platí se zde vstupné, ale pejsci jsou zdarma a moc se nám tu líbí, protože je tu lehce upravená stezka, ale nic tak turistického jako soutěska Vintgar. Nejznámější skalní útvar se nazývá Slůně, takže foto povinné! 😀

Soutěskou vede jednosměrný okruh, kdy je možné v jeho polovině pokračovat ze soutěsky dál až vodopádu Mostnice. Jelikož jsem se cítila dobře a věděli jsme, že po trase jsou dvě chaty, kde si případně můžeme odpočinout, rozhodli jsme se pro delší variantu výšlapu. 💪🏼

Ze soutěsky vedlo postupné stoupání až na zpevněnou silnici, která vedla k první chatě Planinska koča na Vojah. Od ní jsme se po pár set metrech dostali až na krásnou planinu Volje. Hory okolo nás, pěšinka a pastviny. Opravdu nádhera. 

Minuli jsme druhou chatu - Koča pri slapu Mostnice - a už nás čekalo jen posledních 300 metrů k vodopádu. Sešlo se tu pár větších turistických skupinek, tak jsme si chvilku počkali, abychom měli výhled na vodopád v klidu. Vodopád Mostnice měří 21 m a po čtvrtečním dešti měl stále sílu, takže jsme byli znovu lehce mokří. Odměnou za tuto trasu nám byla výborná polévka na chatě pod vodopádem ke které jsme se vrátili a stejnou cestou šli zase na zpět. 

Počasí se začalo kazit, docela dost foukalo, tak jsme přidali do kroku, protože jsme nechtěli zmoknout a bylo fajn jít už jenom z kopce. Jakmile jsme se znovu napojili na trasu soutěsky, tak přibylo turistů, ale nic drastického a až k autu jsme měli cestu znovu s krásnými výhledy na skalní útvary a průzračnou vodu.

Trasa: 12 km, čas: 3 h, vstup: dospělý 4 €, pes - zdarma, parkovné: 3 € / hod

Po tomto výletu následovalo kafíčko na ubytku a já si dala zase odpolední siestu, zatímco muž opět vyrazil na ryby. Když už mě ležení přestalo bavit, nahodila jsem znovu bundu a šli jsme naposledy k jezeru na procházku a podpořit toho našeho pana rybáře. 

Nakonec začalo pršet, takže jsme to společně zabalili a večer si zašli na rozlučkovou večeři do restaurace pod našimi apartmány, jak už jsem psala na začátku. Bylo to krásné zakončení naší dovči a v neděli už jsme jen nanosili tašky do auta a vyrazili po snídani domů - tentokrát podle navigace v autě a bez průjezdu tunelem! 😀

Vzhledem k tomu, že nám několik míst v okolí Bohinje ještě zbývá, tak se sem určitě zase rádi vrátíme a zhodnotili jsme, že se nám zde líbilo více než u vychvalovaného Bledu. Je to tu prostě více příroda a méně turismus, a tak my to máme rádi… 🤗

B.

❓Kde jsme hledali inspiraci: Objevuj Slovinsko - 7 tipů, co dělat u Bohinjského jezera

• Nezapomeňte nás sledovat také na instagramu @_jack_and_gucci 👌🏼