Súľovské skaly
~ Súľov-Hradná, Slovensko ~
Teď, když už bolest pominula 🙈, jsem se rozhodla napsat o sobotním výletu do Súľovských skal na Slovensku. Naše smečka se rozrostla o mou ségru a její malou Ró. Ségra jela testovat krosnu a já si šla odškrtnout ze seznamu dlouho očekávané místo. 🙂
Z domu jsme vyrazili chvilku po sedmé ráno a o půl 9. jsme parkovali na začátku naší trasy, na kraji dědiny Súľov-Hradná. Na parkingu kromě nás nikdo nebyl, ale během pěti minut dojely asi 4 auta, jedna celá parta lidí – stačil jediný pohled a vyrazili jsme na cestu raketovou rychlostí, jen abychom jim zavčas unikly. 😀
Parking placený, na celý den 3 eura a super moderní automat na kterém byl přímo uveden QR kód pro platbu. Za mě velké plus. 😉
Musím říct, že cesta začala opravdu zprudka.. Po pár metrech jsem čekala, že vyplivnu plíce a byla jsem mokrá až na řiti. Zhruba po kilometru jsme se dostali na vrchol kopce a na první skály, tudíž jsme byly odměněny také prvními výhledy. Bez nadsázky mohu napsat, že nám vzaly dech. Opravdu nádhera. 🤩
Čekalo nás pokračování po hřebeni po zelené trase, první překonání skal v cestě a také asi dva žebříky než jsme se dostaly na vrchol Hrad Súľov. Nepoznali byste, že tu někdy nějaký hrad byl, jen na pár místech se zachovaly kamenné stěny. Zhodnotila jsem, že nechápu, jak se sem někdy dávno mohli tahat s bůhví čím, aby zde hrad vybudovali, když já mám problém s jedním batohem na zádech a dvěma malými psy. Odpověď sestry byla, že já nemám právo na stížnosti, podala malé další křupku a pokračovali jsme v naší cestě. 😀
Následovalo postupné sestupování, opět za pomoci žebříků. Musím uznat, že dolů to asi bylo ještě horší než nahoru. Udělaly jsme si systém, že ségra šla první a já jí pak podávala psy. Zlaté kšíry, ještě že se za ně dají v pohodě chytit! Bohužel u asi třetího sestupového žebříku se můj autík Jack sekl, ale totálně.. 🙈 Gucci neřešila nic, seběhla prudký kopec a sledovala, jak se s tím popereme my. Terén byl tak na prd, že jsme si musely čapnout a část sestupu jakoby sjet.. A tady už to vše začalo - Jack nechápal, proč my stojící lidi z ničeho nic čapíme a ještě navíc jedeme a bože, dyť pod nimi se hroutí zem a padá kamsi dolů – no já nikam nejdu! A tak taky nešel, zůstal stát a ani se nehl. Volala jsem hezky, lákala na kokina, pak jsem už volala škaredě no a nakonec? Sundala jsem pás s vodítky, bágl a dupala to pro něj zpátky nahoru! 🙄 No a pak jsem to s ním v podpaží zase sjela znovu dolů a vítězoslavně jsme pokračovali dál. Tento žebřík byl naštěstí naším posledním.
Pokračovali jsme na rozcestník Lúka pod hradom, kde jsme si udělali čur pauzu, znovu doplnili ztracené tekutiny a potkali první lidi. Na tomto rozcestníku je možnost se vrátit zpět k autu po červené značce, tuším že bylo uvedeno půl hodiny. Nám to přišlo málo, proto jsme se rozhodly jít přímo na opačnou stranu po již zmíněné červené trase k rozcestníku Sedlo pod Bradou.
Každé prudší stoupání bolelo, ale byli jsme stále v lese, mírně pofukovalo a vůbec nám vyšlo úplně nejlepší možné počasí na turistiku. 🙂 Minuli jsme několik krásných vyhlídek, kde jsme vždycky na chvilku vydechli, pokochali se a šlo se dál až jsme skály v místě Pod Roháčom opustili úplně a zůstal okolo nás jen krásný les.
Pod Roháčom jsme se zpátky napojili na zelenou trasu a šli po ní až k prvnímu a pro nás i jedinému turistickému přístřešku na trase v Roháčskem sedle. Tady jsme si udělali o trošku delší pauzu, aby si i malá Ró protáhla nožky, protože celý trek seděla v krosně a jedla. 😀
Před odchodem z přístřešku došla krátká přeháňka, ale díky hustému lesu nad námi jsme ji skoro nepocítili a naopak se hezky vyčistil vzduch a cesta po modré k autu byla prakticky za odměnu. Dupkali jsme z kopečka dolů do údolí, opustili les a šli po louce ze které jsme viděli na skály v celé své kráse a trochu jsme nechápali, jak jsme ještě před chvilkou byli na jejich vrcholcích. Z louky jsme také krásně viděli na Kolibu pod Skalami, která byla naší vytouženou zastávkou na oběd, ale protože byla na kopci, tak jsme se ségrou zhodnotily, že bude lepší dojít k autu a dojet až přímo k ní. 😀
Po příchodu do Súľova nás čekal asi kilometr po asfaltu, který mám pocit, že bolel nejvíc ze všech. Šlapali jsme odhodlaně dál a za poslední zatáčkou nám vyrazil dech pohled na obrovské množství zaparkovaných aut, které stály kde se dalo. 🫣 Nejen proto doporučuji vyrazit brzy, ať si tu krásu můžete vychutnat sami a v klidu, tak jak se to podařilo nám.
Dle plánu jsme přejeli do koliby na vytoužené halušky, které nezklamaly a byly opravdu výborné. 😋
Takže sláva nazdar výletu, ve 4 jsme byli totálně unavení, ale šťastní zpátky doma! 🤩
B.
🌟 krosna zapůjčena od skvělé půjčovny @provyletniky
🌟 klobouček dolů před sestrou, že takovou trasu zvládla celou s malou na zádech!
🌟 jídlo: Koliba pod Skalami - 10/10 (posezení venku i uvnitř, dětské hřiště)
🌟 trasa: 10,53 km, převýšení 577 m, čas: 3:38 h (s přestávkami 4:07 h)
mapa:
🐾 Sledujte nás také na instagramu @_jack_and_gucci!