Rozhledna Velký Javorník
- Frenštát pod Radhoštěm, Moravskoslezský kraj -
Trasou pro kočárek, místo sněhu jsme zmokli, chata se zákazem psů, ale stejně vám sem výlet nasdílím. 😀
Rozhledna Velký Javorník v mém seznamu výletů byla už nějaký ten pátek poznačena a stále se sem ne a ne dostat. Když jsme si naplánovali prodloužený víkend na chatě v Prostřední Bečvě, bylo tedy jasno.
Na Velký Javorník jsme jako výchozí bod zvolili parkoviště u autobusové zastávky Papratná a vydali se nahoru po asfaltové silnici. Doprovázela nás malá R. v kočárku, takže jiná trasa kromě této možná nebyla. Pokud byste měli příznivé počasí a nepotřebovali zpevněný povrch, tak bych osobně doporučila nějakou jinou variantu - osobně moc asfaltky nemusím, pokud nejde jinak.
Tato cesta zpočátku vede podél zahrádek místních chatek a pokračuje přímo do lesa, kde po první kilometru narazíte na odpočívalo s krásnou vyhlídkou do údolí. Zde se dá také zaparkovat, záleží jestli chcete jít trasu o kilometr kratší a v případě sněhu se sem dá dostat pouze s řetězy.
Následuje nekonečné, ale mírné stoupání, doplněné o kochací výhledy. Tedy pokud se vám nezatáhne a nestihne vás asi desetiminutová dešťová přeháňka v polovině ledna.. 🤦
Zhruba po 4 km se kolem nás objevily první stopy sněhu a nálada se hned zlepšila aneb když jedete na chatu v polovině ledna a všude je bláto, protože od Štědrého dne je prakticky vkuse +10°C přes den. To pak opěvujete každou vločku, kterou potkáte.
Poslední kilometr od cíle míjíme pramen Karel, který zde vyvěrá a přidáváme do kroku s vidinou teplé polévky na chatě, protože déšť, vítr a celkové sychravo nás i přes stoupání dostihlo. Stromy pomalu řídnou, cesta zatáčí a nám se odkrývá výhled na dřevěnou rozhlednu Velkého Javorníka. Rozhledna je vysoká 26 m a má dvě vyhlídkové plošiny, ale my jsme na ni kvůli počasí vůbec nešli. Pokud budete mít narozdíl od nás hezky, nabídne vám výhled na Lysou horu, Smrk, Ondřejník, Kněhyni, Moravskou bránu a Radhošť.
U nás se místo výhledů konal lehký sprint k turistické chatě pod Javorníkem, protože už jsme chtěli do tepla. A zde mě čekalo nepříjemné překvapení, protože pro pejsky je na chatu vstup zakázán. Všude X cedulí a nápisů, dokonce i cedule se zákazem odběru pitné vody, takže přiznávám, že jsem se ani nešla ptát,jestli by pro nás udělali výjimku.
Ačkoliv mi to rvalo srdce, tak jsem se snažila najít pro ty mé dva chlupáče to nejlepší řešení a přímo u dveří chaty byl malý prostor v závětří, kde jsem jim aspoň dala deku na zem a misku s vlastní vodou a snažila se na to nemyslet.
Polévka, na kterou jsme se tak těšili, nám bohužel náladu taky nezdvihla - šlo o oranžovou vodu s kousky brambor, trochu klobásky, ale byla bez chuti a bez zápachu, tak jsem se radši najedla toho chleba, co byl k ní a jen doufala, že se zde zbytečně nezdržíme..
Přiznám se, že dopředu jsem se nikde o informaci zákazu psů nedočetla, ale ani jsem po tom aktivně nepátrala a taky jsem se s tím doposud nikdy nesetkala.. Kdybychom zde byli v teplém počasí a mohli sedět na terase, tak věřím, že mě to tak nevezme. Každopádně předávám informaci dál, ať třeba není někdo podobně překvapen. 🙂
Po obědě nás čekala stejná trasa zpátky k výchozímu bodu, ale tím, že byla z kopce, tak nám utekla jako nic a za chvilku už jsme byli zpátky na chatě, kde jsme si po dlouhé procházce natáhli nohy a spravili si chuť po nevydařeném obědu. 😀
I přes to, že některé věci si prostě nenaplánujete a nejde je třeba ani ovlivnit, musím říct, že na jaře nebo v létě bych se sem prošla klidně znovu. 🙂
B.
TRASA: 10,43 km / video sestřih zde