Rakousko - Schladming

~ za hranicemi ~

Týdenní dovolená v Rakousku a s pejsky - co víc si přát.

V posledním srpnovém týdnu, který už se lámal se začátkem nového školního roku, jsme se vydali na naši oficiální dovolenou. 🙂

Místem základny pro celý týden se pro nás stal Schladming, kde jsme si rezervovali krásný apartmán v apartmánovém komplexu, který byl celý velmi dogfriendly a napočítali jsme tam asi jen jednu rodinku, která pejska neměla.

Planai

První výlet jsme si udělali na Planai, protože stanici lanovky jsme měli necelých 10 minut chůze z ubytka. Vyšlo nám nádherné počasí, azuro a doslova horko. Jako cíl jsme si dali vrchol Krahbergzinken (2134 m), který byl od výstupní stanice lanovky vzdálen cca 3 km po červené trase.

Bohužel i přes nádherné letní počasí a zhodnocení, že se asi spálíme, jsme se až nahoru nedostali - kousek pod vrcholem nás pár turistů upozornil, že se tam musí "vyšplhat" a že to s pejsky nezvládneme, takže z vlastní zkušenosti nyní nemohu posoudit, jestli bychom se úplně nahoru dostali nebo ne. Skončili jsme tedy 400 m pod vrchem, ale procházka to byla krásná a my nakonec navázali na panorama trasu Planai Rundweg a vrátili se k výchozímu bodu z opačného směru.

Soutěska Silberkarklamm a jezero Gosausee

Středeční výlet jsme směřovali na soutěsku Silberkarklamm (u které si do teď nemůžu pořád správně zapamatovat její název 😀) ve vedlejší vesnici Ramsau am Dachstein. Parkovat se dalo zdarma přímo u vchodu a vstupné jsme platili pouze za nás (4,20 €/ dospělý), pejsci byli zdarma.

Cesta soutěskou vedla po dřevěných lávkách a schodcích, které byly pro pejsky zcela bezpečné a nenáročné na zvládnutí, jelikož byly celistvé bez děr a mezer, jak můžete vidět na fotkách níže. Čistě průchod soutěskou trval cca 25 minut a na konci ní jsme se vydali směrem k Silberkarklamm hutte.

Naše úspěšnost z prvního výletu nicméně tak trochu pokračovala - hned u vstupu do soutěsky začalo pršet a bohužel se déšť jen stupňoval, zde musím podotknout, že jim předpověď opravdu vyšla s týdenním předstihem. Nakonec jsme až k chatě nedošli, abychom nemokli víc než bylo nutné, a vrátili se druhou cestou zpět k soutěsce. 

Tohle pro nás bylo trochu nepříjemné překvapení - mysleli jsme si, že soutěsku obejdeme nějak přes les zpět k parkingu a ne že ji budeme muset absolvovat znovu. Naštěstí díky počasí a už trochu mimosezónnímu termínu jsme zde potkali minimum lidí, tak jsme to zvládli v pohodě, ale nedokážu si to představit v polovině léta.

Soutěska se nám líbila, nicméně ve srovnání s Vintgarskou ve Slovinsku, to byla prostě jen hezká krátká procházka. 🙂

Jelikož nám bylo málo, tak jsme se rozhodli přejet k vyhlášenému jezeru této oblasti - Gosausee. Vybaveni pláštěnkami jsme zaparkovali na nejbližším možném místě u jezera a vyrazili. Mrholení, které bylo na soutěsce, se tady změnilo v nekončící průtrž a bohužel jsme se všehovšudy prošli asi čtvrt hodinky při jezeru a úplně mokří se vrátili k autu. 

Nakonec jsme byli rádi, že jsme vůbec všichni, protože jsme narazili na volně pasoucí se krávy a jedna se rozhodla přijít na Jacka podívat - a to hooodně zblízka. 😀

Tohle místo nám tedy v itineráři zůstává na příště, ať víme, co za výhledy před námi mlha ukryla..

Rippetegg

Další nepokořený vrchol naší výpravy, ale za mě nejhezčí výšlap a výlet z celé naší dovolené - okruh na Rippetegg (2 126 m). Kabinkovou lanovkou Preunegg Jet nahoru a následně po červené Reiteralm Rundwanderweg až k nejvzdálenějšímu Obersee. 

Pro velké překvapení všech - další vrchol zůstal nepokořený a znovu jsme zvolili jednodušší variantu trasy. Z okruhu jsme šli vlastně jeho polovinu, ale vždy až přímo k jednotlivým jezerům. Trasa vedla z velké části po upravené pěšince a kamenitý výstup byl až v posledním úseku k jezeru Obersee. 

Počasí tomuto výšlapu dodalo úplně jiné kouzlo - bylo polojasno s tím, že chvilku jsme šli skrze mraky a mlhu a chvilku svítilo sluníčko.. Horám to vše dodalo na takové té přírodní surovosti a o to silnější byl z výhledů zážitek.

Na zpáteční cestě jsme zase měli zvířecí setkání - tentokrát s horskými kozami a naštěstí už s poloviční vlnou adrenalinu než u jezera Gosausee. 😀 A nakonec jsme si dali alpský knedlík za odměnu! 🙂

Dachstein - Krippenstein a Hallstatt

Poslední výlet jsme si naplánovali na den, kdy hlásili nejhezčí počasí a brzy po snídani jsme rovnou vyrazili. Na parkovišti jsme nasedli na gondolovou lanovku až pro 60 osob a vyjeli do první stanice, kde nás čekala prohlídka Mamutí jeskyně - v této stanici se musíte zaregistrovat a je vám přidělen čas, kdy se máte na prohlídku dostavit. 

Nás se týkala prohlídka přímo první, takže jsme dále nepokračovali a rovnou přešli ke vchodu do jeskyně, která byla od lanovky vzdálená necelý kilometr.

Mamutí jeskyně nás bohužel zklamala, očekávali jsme, že v ní budou nějaké kosterní pozůstatky, ale jmenuje se Mamutí jen kvůli své velikosti a nic zajímavého v ní vlastně není - nejsou zde žádné krápníky ani zvláštní útvary, jde prostě o obyčejnou, ale velkou jeskyni. Po prohlídce následoval přesun zpátky k lanovce a pokračovali jsme úplně nahoru do stanice č. 2.

Nahoře na Krippensteinu nás přivítalo nebe bez mráčku a teplé počasí. Z lanovky jsme zamířili na vyhlídku 5 prstů, ze které jsme měli Hallstatt jako na dlani, prostě nádhera. Vyfotili jsme se na ikonické plošině, pokochali výhledy a prošli se směrem zpátky na vyhlídku přímo na ledovec Dachstein. Následoval výborný oběd a po něm jsme sjeli lanovkami dolů zpátky k autu.

Následně jsme přejeli do Hallstattu - malebná vesnička uprostřed hor s krásným jezerem, která prostě stojí za návštěvu. I my s pejsky jsme si ji prošli až ke kostelíku na hlavním náměstí a dali si odpolední pauzičku v kavárně. Po celém dni a vlastně týdnu na nohou jsme za ni byli rádi.

Menší tip pro vás - přímo do Hallstattu se nedostanete, jsou zde sběrná parkoviště ještě před vesnicí, takže si vemte pohodlné boty s sebou, protože hodně záleží, kde se vám podaří chytit místo.

Celkové shrnutí dovolené je, že i přes menší zdravotní komplikace a jeden propršený den se vydařila a moc jsme si to užili. Musím podotknout, že nikde jsme se nemačkali, ani nestáli nekonečné řady - nejvíc lidí bylo asi v Hallstattu, ale i tak to bylo v rámci možností pořád OK, jen místo jsme našli až v té nejvzdálenější kavárně.

Pokud váháte, jestli jet do Rakouska s pejskem je dobrý nápad, tak neváhejte - u těch našich prcků nevyžadovali ani nasazený náhubek v lanovce, stačilo, že je měli připnuté na postrojích a my je drželi v náruči. 

Také nikde na chatách nebyl problém si s nimi sednout na terase a dát si jídlo, dokonce některé restaurace přímo ve Schladmingu psaly, že jsou dog-friendly. Stačilo dodržovat připnutí na vodítko a nebyl problém. 🙂

Ať jste byli na dovči kdekoliv, snad se vám vydařila taky!

B.