Přechod Rychlebských hor

26.07.2024

~ Olomoucký kraj ~

Přes Rychlebky do pohodky aneb naše další putování na Stezce Českem

V pátek jsme přesně v poledne vyrazili směr Lipová-Lázně, kde jsme ve tři hodiny zaparkovali u tamní benzínky a myčky na bezplatném parkingu (doporučuji).

Přímo zde prochází modrá turistická značka, takže nahazujeme naši batožinu, chystáme pejsky a vyrážíme. Jack je jmenován šerpou naší výpravy, protože má batoh taky a v něm granulky pro sebe a Gů. První tři kilometry vedou přes obec a část Horní Lipové. Máme štěstí, že všichni místní pejsci jsou za plotem a taky jdeme podél potoka, tak můžeme kdykoliv naše pejsky ochladit. Je vedro a už se těšíme do lesa. 🌲

Přicházíme ke studánce Pod Kopřivným, kde doplňujeme vodu, protože další bude až následující den a zde se dostáváme na žlutou turistickou trasu. Je to značená cyklotrasa, takže se jde po hezké zpevněné cestě. Na rozcestníku Oblý vrch z cyklotrasy scházíme a stoupáme jednu vrstevnici za druhou, což je teda pěkný mazec. Bohužel se dostaneme do úseku, kde pravděpodobně probíhá těžba dřeva a poprvé na Stezce se ztratíme. 🙈

Strom se značkou nám nejspíš leží někde pod nohama, tak nezbývá nic jiného než jít stále vzhůru a snažíme se znovu najít a napojit na trasu. To se nám povede a jsme zpátky na pěkné cestě. Tak se nám ta cesta líbí, že si nevšimneme stočení turistické trasy vpravo a pokračujeme stále rovně. Výborně, ztratili jsme se podruhé. 😀

Rozhodneme se pokračovat po vrstevnici dál, protože jdeme po pěšince, kterou asi někdo sem tam chodívá, ale bohužel se znovu dostaneme do úseku, kde nám nezbývá než jít šikmo vzhůru směrem naše opuštěná žlutá trasa. U této zacházky se nám podaří minout dva vrcholy na trase - Lví hora a Studený, takže místo výhledů (pokud by tam byly) jdeme stále lesem a máme akorát poprlené a poškrábané nohy. Je to opravdu super začátek!! 👍 

Díky bohu se nám z vrstevnice na žlutou značku dostat povede a už se jde konečně normálně. Mírně klesáme k rozcestníku Tři studánky (kde žádná voda není) a následně po žluté stoupáme až k útulně Mates. Tady jsme přesně před rokem končili naše úplně první putování po Stezce na etapě Jeseníky. Je 7 hodin večer a zhodnotíme situaci, že dál jít nechceme a začneme se vybalovat. Jackovi odebírám várku granulek z batůžku a klasicky jako první jedí pejsci, kteří si v zápětí lehnou a vypadá to, že dál by stejně nešli. 😀 

My se ségrou si dáváme večeři na karimatce před útulnou. Nikde nikdo, vychutnávám si toustík a ségra mi daruje okurek. Je tu krásně.. Po večeři jdeme postavit stan pod střechou útulny a Jack s Gů už se cpou dovnitř. Nachystáme se na spaní a v devět se zapínáme v moskytiéře. Wurri spí vedle nás zvenku a se západem slunce celý les utichá. Jdeme spát a ticho vydrží až do rána než sluníčko zase vyleze a rozezní se zpěv ptáků.

  • Trasa: 10 km (naše skvělá varianta 😀), jinak dle mapy.cz 9 km, čas: 3 h, převýšení: 588 m

V sobotu ráno vylézáme ze spacáků po klidné a teplé noci kolem šesté. Pejsci snídají, my balíme spaní a jelikož chuť na jídlo ještě nemáme, tak se rozhodneme vyrazit s tím, že snídaňovou pauzu dáme po trase. Je krásných 7 hodin ráno. 

První mírně stoupáme na Smrk - hraničník, kde oficiálně podle itineráře Stezky začíná etapa Rychlebské hory. Jsou tady postavené dva stany a minimálně jeden dva lidi spící nadivoko. Kousek popojdeme a otevře se nám krásný výhled. Cestička vede mezi stromy a je to tu opravdu krásné a sytě zelené. Napojujeme se na hřebenovku a zároveň hranici mezi Polskem a Českem. Kameny nám ukazují cestu a my stále pokračujeme po žluté trase. První prudší stoupání a máme krásný výhled 360° na polském vrcholu Pasieczna (928 m). 

Pokračujeme stále do kopce po žluté, která se následně spojuje se zelenou polskou turistickou trasou až po vrch Kovadlina (989 m) odkud mírně klesáme k turistickému rozcestníku sedlo Peklo. Výhledy se nekonají, jdeme lesem a vzhledem ke stoupající teplotě nám to nevadí. U rozcestníku sedlo Peklo shazujeme batohy, je půl 10. a my už máme fakt hlad. Je tady pod kopcem studánka, takže první jdeme doplnit zásobu vody, a pak už ségra profesionálně zapíná JetBoil a začíná naše snídaně na karimatce. Dělím se o své páteční tousty, pak si dáme ještě tvarohovou buchtu a k tomu máme naše oblíbené kafíčko DripIt. Boží! Tohle jsou ty moje nejoblíbenější momenty na Stezce. 😀

Bohužel po snídani a s plnými bříšky je nutno zase něco nastoupat, tentokrát na vrchol Břidličný (946 m). Míjíme po cestě jeden pár, který si rozbalil stan v lese a jeden pár typicky jednodenních turistů s hůlkami. Jinak jdeme stále sami a je tady moc hezky.

Dostáváme se k rozcestníku Špičák, kde končí naše žlutá značka a dále pokračujeme po červené, až k dalšímu pramenu Pod Stráží, kde dáváme krátkou pauzu. Znovu pokračujeme po hřebeni, stále lesem, nahoru a dolů podél hraničních kamenů. Už mě to pomalu začíná štvát, ale za chvilku se terén mění a my se ocitáme na louce u samoty Hraničky a kousek dál míjíme pravděpodobně skautský tábor. 

Scházíme z červené značky a Stezky samotné, abychom se z důvodu úspory kilometrů a výškových metrů napojili za hraničním přechodem zpátky na polskou zelenou trasu. Je odpoledne, míjíme několik skupinek turistů, povětšinou to jsou Poláci, ale jsme překvapené, protože všichni jdou natěžko. Tolik lidí natěžko jsme ještě nikdy nepotkaly. 😀

Po zelené jdeme až po hraniční přechod a rozcestník Černý Kout, odkud nás čeká hnusné stoupání po modré. Teď už jsme zase zpátky na Stezce, ale já začínám mít krizi. Netrpělivě vyhlížím lesní bar Stříbrný pramen, který už by měl být každou chvilku. Potřebuju shodit batoh a na chvilku si odpočinout. Ve tři hodiny jsme u baru! 🙌🏼 Jsou tady ještě nějaké dvě holky, tak se zdravíme, ale já rychle mířím k první lavičce a házím bágl na zem, až málem zabiju Gů. Pak jdu sundat batoh taky Jackovi a všichni si dáváme zaslouženou pauzu. Není tady stín, ale máme štěstí, že slunce zašlo za mraky. Lesní bar je velice hezky udělaný, nabídku máte přímo u pramene pod stříškou, kde se nachází také kasa a samoobsluha je pak kousek níže přímo pod turistickou stezkou. Chladí se tu radler, pivko, ledové kafe, pepsi, fanta.. Prostě boží. Dáváme si radlera na půl a jen to v nás zasyčí. Pak ségra vytáhne oplatky z boční skříňky a krize je zažehnána. Zhruba po půl hodince vyrážíme znovu na trasu a upřímně jsme rády, že už jsme pryč z té úzké pěšinky hřebenovky lemované hraničními kameny, přitom ještě před pár hodinami se nám to velice líbilo. 😀

Po modré značce pokračujeme směrem k Zálesí, kde se nachází statek a pár domků. Je zde několik ohrad a po chvíli míjíme pasoucí se krávy, které jsou ale za ohradníkem a my jdeme v bezpečí podél něj. Na rozcestníku Rozhraní si opět mírně upravujeme trasu a dáváme se po zelené značce směr restaurace Celnice. Je zde nutné překonat zhruba kilometr po klasické silnici, který navzdory únavě přebíháme rychlostí blesku s vidinou smažáku s hranclama. 😀

Restaurace Celnice se nachází přímo v zatáčce a stojí zde opravdu hodně aut. Nabízí vnitřní i venkovní posezení, pejskům je vstup zakázán. Před vchodem je naštěstí prostor, kde je můžeme s klidným svědomím odložit i s našimi batohy, takže jim dáváme vodu a pauzu.

Je zde rušno, ale na terase se nám podaří domluvit s jedním pánem cyklistou a přisedáme si k němu. O výběru se ani nemusíme bavit a hned to na šikovnou a milou servírku vyhrkneme. Smažák je výborný, kofola jakbysmet a máme to i s pěkným výhledem. 🙂

Únava polevuje, nabrali jsme novou energii a zbývá nám posledních pár kilometrů na místo dnešního nocování. Po cyklotrase míříme na rozcestník Letiště, kde se kousek na zelené trase nachází také pěkná studánka. Raději znovu doplňujeme vodu a vracíme se zpátky na modrou trasu po které nás čekají poslední výškové zpátky na hřeben. Poté už se jde po hezké lesní cestičce skoro rovně až k cíli dnešního dne. 

Tím je Borůvková hora 🫐 - rozhledna, několik přístřešků, bufet a do konce je tu i knihobudka. Bufet zde funguje do 17 h, my přicházíme v 7 večer, ale vůbec nám to nevadí. Naštěstí je zde místo se značkou "stezkaři vítáni", takže je tu například nachystaný barel s vodou. Jediné, co nás mrzí, je razítko z této etapy, které je uvnitř bufetu, takže jej bohužel nemáme. 

U jednoho z přístřešků je hezký plácek ideální pro naši moskytiéru, takže sundáváme batohy a zase to jede celé nanovo. 😀 První večeří pejsci, my se převlékáme do věcí na spaní, pak si chystáme rajskou polévku k večeři a nakonec stavíme stan. Prý jsme toho dneska moc neušly, tak se rozhodneme vyšlapat ještě i nahoru na rozhlednu - krásných 155 schodů a výhled 360°. Je tady ale opravdu krásně. Scházíme dolů a jdeme rovnou do stanu, i když nás překvapuje, že jsou tady ještě jednodenní turisti a cyklisti i přesto, že už je po osmé hodině.

Jako večerník si pouštíme podcast Stezky a já jsem tuhá ani nevím jak. Ve dvě ráno nás budí štěkot Wurri, která doposud spinkala pod přístřeškem a po chvilce z lesa slyšíme praskání větviček. Nějaké zvířátko asi zamířilo poblíž, ale po Wurčině zaštěkání zůstalo v lese a až k nám nepřišlo. Znovu usínáme a nakonec se probouzíme až 6:20, když nám začne svítit na stan.

  • Naše upravená trasa: 31 km, čas: celý den, převýšení 1 096 m

Je tady náš poslední den - snídáme na Borůvkové hoře a následně scházíme stejnou trasou jako v sobotu po rozcestník Letiště, kde jdeme znovu doplnit vodu ze studánky. Poté se napojujeme na zelenou turistickou značku, která nás má dovést až do cíle. 

Nakonec s námi na Borůvkové hoře nikdo nespal, možná snad jedna paní, což nás vzhledem ke krásnému počasí celkem překvapilo. 

Po zelené trase klesáme dolů do údolí a míjíme skalní útvary sem tam vykukující z lesa. Zase začíná být horko, ale naštěstí jdeme většinou ve stínu stromů. Kousek pod rozcestníkem Sedm křížů scházíme přímo k potůčku, kterého naši psí parťáci okamžitě využijí ke zchlazení. Máme za sebou přesně půlku trasy a za celou dobu jsme potkali jen jeden pár jednodenních turistů.

Z lesní pěšinky se napojujeme na asfaltku pro lesníky a po té jdeme až po rozcestník Javorník - býv. tábor. Čekají nás nejhorší tři kilometry víkendu, když nebudeme počítat naše bloudění v lese - asfaltka a přechod přes rozpálenou obec Javorník.

Naším cílem je vlaková zastávka ke které vítězoslavně dorazíme před 11. hodinou dopoledne. Mokré jak myši a pejsci úplně vyřízení. Okamžitě vytahujeme naše studánkové zásoby a půlka vody je v mžiku pryč. Po jedenácté dorazí vlak, tak do něj naskakujeme a už se vezeme přímo do Lipové-Lázně. Finální kilometr k autu a je doputováno! Další etapa Stezky je za námi!

  • Trasa: 12 km, čas: 3 hodiny

Shazujeme batohy, převlékáme se do nachystaného oblečení a vyrážíme domů. Jelikož je čas oběda a my jsme hladné, volíme zastávku v restauraci Kaťuša v Ramzové. Je to neskutečné, ale skoro na den přesně jsme zde seděli před rokem, když jsme šli naši první výpravu na těžko a jako start si dali Jeseníky. 😀

Když se na to podívám zpětně, bylo to tehdy hrozné, ale jsem neskutečně ráda, že jsme se nevzdaly a postupně si ukrajujeme ze Stezky dál. K tomu našemu výročí se hodí i malá statistika, tak pojďme na to. 🙂

  • Počet etap za námi: 5 👍

  • Vzdálenost: 317 km + dva jednodenní výlety: Smrk (18 km), Radhošť (18 km) = 353 km 👣

  • Nocí venku: 7 🏕️

  • Využití dobročinnosti Trail Angels: 2x 👼

Wow, tak tohle je opravdu mazec! Každopádně dodám jen jediné, baví nás to čím dál víc! 🤩


B.

Share