Přechod Bílých Karpat

Na Velikonoční víkend jsme si se ségrou naplánovaly další etapu Stezky Českem - zvolily jsme tu nejbližší našemu domovu i srdci a to etapu Bílé Karpaty.

Ve čtvrtek, náš den odjezdu, se kazilo vše, co mohlo:

• Wurri už od pondělí kulhala, tak šla na kontrolu k veterinářce,

• mamka, která byla náš odvoz do výchozího bodu, musela s bráchou na pohotovost,

• ségře nebylo dobře a nestíhala.

No a já jsem nevěděla, co mám řešit a zachraňovat dřív, protože jsem se bála, že se celý výlet zruší.

Nakonec vše dobře dopadlo a z plánovaných max 16h, jsme na trasu všichni vyrazili v 16.45. 😀 Naše klasická parta: já a bostoni, ségra a Wurri, se vydala vstříc novému dobrodružství. Kvůli světlu a pozdnímu východu jsme si posunuli náš výchozí bod na rekreační středisko Královec a vyrazili po zelené turistické značce směr Ploščiny. Přírodní rezervace Ploščiny jsou opravdu zajímavé místo. Jedná se o louky s roztroušenými stromy a jsou odtud krásné výhledy. Bohužel nás tlačí čas, takže rychlá kochačka a svižně pokračujeme směrem k pozorovatelně Durch. Během těchto pár kilometrů se nám podaří se zasvinit, jak kdybychom byli na cestě týden.. Blato všude. 🫣

Foto spot pozorovatelna Durch je pěkné místo, jen by člověk možná čekal nějaký velký výhled, který není, protože jsou zde velmi blízko stromy. I tak jde ale vlastně o dílo, které má představovat zarámovaný obraz krajiny, což je podle mě splněno a foto na památku nám zůstane. 🙂

Pokračujeme po zelené až po turistický rozcestník Požár, kde začínáme klesat po červené značce směr Nedašova Lhota. Potkáváme jednu srnečku a po východu z lesa se nám otevírá krásný výhled do údolí. Díky otevřenému prostranství dostáváme zabrat od stále sílícího větru a začíná se smrákat, takže znovu přidáváme do kroku s vidinou cíle prvního dne - trail angel Fera.

Pojem trail angel = anděl stezky, jde o dobrovolné pomocníky pro stezkaře, kteří vám nabídnou variantu pomoci jakou sami chtějí. U někoho si můžete dopustit vodu, jinde můžete přespat, oprat si, osprchovat se. Všichni tito andělé jsou na webu Stezky Českem uvedeni v seznamu a jsou také zahrnuti v itineráři jednotlivých etap a podle mě jde opravdu o úžasnou věc, která dělá Stezku něčím speciálním. 🙌

K Ferovi před dům dojdeme přesně v 7 večer, volám mu a za chvilku tento sympaťák stojí u dveří a vítá celou naši smečku. Vede nás na zahradu za domem a jako první se nám omlouvá, že s námi nebudou moct posedět, že se jim změnily plány na večer. Chápete to? Vy jdete "otravovat" někoho zcela cizího, jestli u nich můžete přespat a on se vám ještě bude omlouvat, že s vámi nemůže besedovat, protože se jim změnili plány? To jsem ještě nezažila.

Po vstupu na zahradu jsem znovu překvapená, máme tu nachystaný stoleček a dvě židličky, hned se nám nese štamprla slivovice a podnos s čajem s citronem a medem. Tak si ho nechystám ani doma, jo.. a vzápětí se s námi jde přivítat zbytek rodiny a samozřejmě se všichni chtějí pomazlit s pejsky. Jsem tady pět minut a už se cítím jako doma, opravdu neuvěřitelné. 🤩

Po přivítání s domácími jdeme rychle nachystat stan, protože začíná kapat a za pochodu k tomu stavění večeříme naše nachystané tousty (spoiler: sestra je bude jíst ještě další dva dny, protože jí to přišlo jako skvělý nápad).

Jelikož začíná pršet čím dál víc, tak rychle vyvenčíme pejsky, sebe a kutáme se do našeho přenosného hotelu. ✨

• 1. den: 10 km

První noc byla upřímně příšerná, protože my ani psi jsme nebyli dostatečně unavení, tudíž nás neustále něco budilo a nakonec jsme ze spacáku vylezly ráno ještě před šestou. Jako první se staráme o mokrý stan a snažíme se vyklepat plachty, aby co nejrychleji a nejvíce proschly, a pak dáváme snídani psům, kteří se tváří uraženě a asi by chtěli volat psociálku, že nebyli na prvním místě v pořadu dne.. Během chvilky se otevírají dveře domu a Ferův tatínek nám přeje dobré ráno a ptá se, co chceme ke snídani. Snažíme se ho se ségrou přemluvit, že si všechno jídlo neseme a nic nepotřebujeme, ale on se nerozhodně asi už potřetí ptá "chcete míchané vajíčka nebo klobásky", tak nakonec kýváme na ty vajíčka a znovu nechápeme tu ochotu. Než nám Ferova maminka připraví vajíčka, tak nám jeho taťka znovu nese podnos s čajem a štamprlu pro lepší ráno. Já su prostě hotová. Mám pocit, že kdybych tu zůstala celý víkend, tak to vlastně nikomu vůbec vadit nebude. 😀 

Ještě nemáme čaj dopitý a už nás volají dovnitř do kuchyně k nejlepším míchačkám na světě! Nekecám fakt. Povídáme si o našich rodinách, Stezce Českem a jak už jsem řekla, vůbec se nám vlastně nechce jít dál.. Ale musíme. Děkujeme nastotisíckrát, balíme batohy a vyrážíme zpátky na trasu.

Čeká nás hustá rozcvička při výstupu na Kaňúr. Je zde pomníček místnímu faráři o kterém nám u snídaně vyprávěli a dále pokračujeme přímo po československé hranici. Stále po červené a skoro rovně. Klesáme, abychom mohli znovu stoupat, a pak to samé znovu až dojdeme k rozcestníku Brezová, kde je krásný přístřešek, studánka a kaplička.

Dáváme si pauzu, malou svačinku a potkáváme se s holčinou, která jde Stezku stejně jako my. 🙂

Je potřeba se ze Slovenské strany dostat zpátky do Česka, a tak po pauze pokračujeme dále po červené směrem Sidonie. Těsně před opuštěním lesa nás prověřuje opravdu strmé klesání a kolena se ozývají víc než dost. Na začátku obydlené části je cedule se základními údaji: jak daleko je bus, jak daleko hostinec a zbytek si nepamatuju. Hostinec, to je místo, které teď potřebujeme. Nějak nám dochází energie a začínají bolet nožky. Jsme skoro v polovině trasy (to ještě nevíme, že je vlastně polovina), když se napoledne zastavujeme v Hostinci u Pekařů v Sidonii. Jelikož zde nevaří, tak nás čeká tekutá strava - točený radler a pivko, a protože se nebojím zeptat, tak je mi dovoleno si natřít rohlík s paštikou. Ježiš mňam, to je paráda. Ségra má překvapivě tousty. A pejsci dostanou po kokinu a vyhřívají se na sluníčku. Je opravdu krásně, jen ten vítr ne a ne ustat, ale nic, co bychom nezvládli. 💪

Když máme pocit, že pauzy bylo dost, je potřeba překonat Vlárský průsmyk. Jdeme zpět do lesa a do kopců po štěrkové cestě, která se zdá být nekonečná, ale potkáváme další Stezkařky a dáváme se do řeči, tak nám to alespoň trochu rychleji utíká.

Jelikož holkám posléze utíkáme, jdeme zase úplně sami. Okolo les, zpívání ptáčků a šumění stromů. Nikde nikdo. Byla by to idyla, kdybychom se neškrábali do kopce směr Javorník a už toho neměli plné zuby. Dokonce i psi začínají pomalu stávkovat. 😀 Zastavujeme na odpočívadle Čerešeinky, kde chceme přespat. Je tu spousta stolů, přístřešek, ohniště a taky dvě kadibudky. Bohužel tu hodně fouká a nakonec po krátké pauze se ségrou zhodnotíme, že zkusíme jít ještě kousek dál a hledat místo na spaní jinde.

Jak to nakonec dopadlo? Trháme náš osobní rekord 33 km a stan rozkládáme kousek od rozcestníku Na Koncích. Je tu smrkový hájek, kde stromy pouze šustí a měkká zem popadaná jehličím. Jen co je náš hotel rozložen, pejsci zalézají k protestnímu spánku a až do rána o nich prakticky nevíme. Ségra rozjíždí JetBoil a já si dělám luxusní večeři od AdventureMenu - kousky hovězího s rajskou a těstovinama, mňam. Viki má pouze čaj, protože povečeřela už na Čerešeinkách - samozřejmě tousty. 👍

Byť jsem si o spaní v lese myslela bůh ví co, tak to nakonec byla opravdu skvělá noc. Pejsci spali jako zabití, nepršelo, nefoukalo, bylo teplo a cítila jsem se bezpečně, protože na tomto místě spalo více čundráků.

• 2. den: 33 km

V sobotu jsme klasicky vstávali před 6 hodinou a venku už bylo světlo. Jako první jsme vyvenčily pejsky a daly jim snídani, takže se na nás konečně nikdo vyčítavě nedíval, a pak jsme šly snídat my. Co Vám budu, to kafe v lese chutná stejně nejvíc. 🤩 U tohoto rozcestníku je také studánka, takže jsme po snídani zase všechno sbalily a zamířily si dopustit vodu. Naše trasa dále vedla po žluté směr Źítková. Mířili jsme zcela na jistotu na naše oblíbené Odpočívadlo u Hajtmanů. Po cestě jsme museli přebrodit jeden potok, což byla nakonec celkem sranda a vtipkovala jsem u toho, že je to skoro jak brodění na PCT, které nám na videu ukazoval Pavel Sabela při jeho přednášce. 😀

U Hajtmanů jsme byli jednoznačně prvními zákazníky a nestačily jsme se ségrou divit, jaký tady udělali kus práce. Krásná nová stodola, bohatá nabídka jídla i pití a to vše doplněno o luxusní výhled na Kopanice. Co si budem, koupily jsme vše, na co byla chuť a přejedly se. 😀

S plynoucím časem začaly chodit větší a větší skupinky lidí a my jsme se nachystali k odchodu. Lehce jsme si upravili trasu Stezky a vydali se směr Starý Hrozenkov po žluté turistické značce a následně pak nahoru na Vyškovec.

Řeknu vám, to byla ale trasa! Furt do kopce ve vyjetých kolejích od těžké techniky a navíc přes čerstvě popadané stromy, což nebyl vůbec fajn pocit.. 🙁 Byla jsem víc než ráda, když jsme konečně opustili les a dovláli k turistické chatě na Vyškovci. Doslova dovláli, protože takový fučák jsme nezažili za celý víkend jako tu. Málem se z mých psů stali létající draci. 🫣

Na chatě bylo plno, ale přisedly jsme si k jednomu staršímu pánovi ze Slovenska a s vypětím všech sil si objednaly smažák, pivko a kofolu. Pro mě zde nastal čas krize tohoto výšlapu - byla jsem protivná, unavená a myslela jsem, že nikam dál už nedojdu. Vítr mě sral, jen jsem se podívala z okna a představa, že jdeme hledat místo na spaní někde tu poblíž mi přišla prostě nereálná. Skončit jsme nechtěly ani jedna, ale shodly jsme se, že potřebujem nějaké ubytko a regeneraci. Povedlo se mi sehnat chatku na Mikulčině vrchu ještě než nám přinesli ten výborný smažák (dáváme ⅘)! Juhůů, jsme zachráněni! 😀 

Po jídle se do venkovního nečasu vydáváme mnohem lehčeji a po dvou kíláčcích shazujeme batohy na Mikulčáku. Upřímně, noc v chatce opravdu neodpovídá požadované ceně, ale vzhledem k naší krizi se prostě nedá nic dělat. Dáváme psům večeři, vytahujem na stůl naše zásoby a zapínáme TV, kde zrovna začíná Bridget Jonesová. Nádhera, tomu říkám ale výlet! 😀

• 3. den: 23 km

Nechápu jak to uteklo, je tady náš poslední den. I když máme chatku, ze které přechází zrak, jsme zase klasicky v 6 vzhůru. Snídaně začínají až o půl 9. a nám se nechce čekat, tak si děláme hostinu přímo na chatce. Tolik radosti s jednou varnou konvicí! 😀 (a hlavně jsme konečně pojedly ty naše kaše, které taháme každý výšlap).

Před 8 jdeme na checkout a jsme nemile překvapeni, že je hlavní budova zamčená, takže nakonec stejně čekáme do těch půl 9., abych mohla předat klíče. 🫣

Vyrážíme na trasu a cítíme se opravdu odpočatě, skoro jako bysme do teď nic neušli. První tři kiláky jsou po cestě, ale dá se jít po louce a je to stále z kopce, takže jdeme doslova "s větrem o závod". Pak následuje dlouhá lesní pěšina, která je prostě boží. Nám se jde tak dobře! Užíváme si naše poslední kilometry, které trochu kazí opět ten vítr.. Opouštíme les a čeká nás poslední úsek po loukách. Nad Březovou míjíme rozhlednu U Křížku a už nás vítají cedule s označením bistro Vintrovka. Místy na nás vykukuje vysílač na Velké Javořině a výhled na Dubině nám jednoznačně říká, že už jsme doma.

Pod kopcem vidíme rozhlednu Obecnice a přímo vedle ní se nachází bistro Vintrovka - cíl našeho putování. Přidáváme do kroku a těšíme se! 🤩

V bistru nás vítají velmi milí majitelé, zasedáme s pejsky ke stolu a jdeme vybírat dobroty - volba padla na jejich domácí fazolovou polévku s uzeným a párky v rohlíku. Ježiš, to je dobrota!! 😋 Aby se neřeklo, tak pejskům jsme tu koupili nějakou spešl proteinovou tyčinku a všechny je podělily, ať z toho taky něco mají, jak byli šikovní! 

Máme plná bříška, sluníme se, kocháme se a je nám prostě strašně krásně. Vůbec se nám nechce volat mamce, že může pomalu vyjet.. Tohle je tak super pocit, že prostě nechcete, aby to skončilo… 🥲 No a tak si jdeme ještě na čapačíno a na dezert a mamce voláme až pak. 😀 Se spokojenými úsměvy opouštíme bistro Vintrovka a jdeme na Hrabinu, kde už nás máma čeká na parkovišti. Prvních deset minut vítá naše psy, a pak si všimne, že jsme vlastně taky došly. 😀 Vše je, jak má být.

• 4. den: 14 km

Máváme Velké Javořině, oficiálně tato etapa vede dále přes ni a končí v Javorníku, což je cca 20 km, a to si necháváme někdy jako jednodenní výlet nalehko vzhledem k tomu, že to máme za rohem. 🙂

Tuto etapu hodnotíme se ségrou obě velmi kladně a doporučila bych ji i pro začátečníky. Terén byl na 90% velmi příjemný a i když je tato etapa označována jako suchá, tak nám vzhledem k počasí a termínu nikde voda nechyběla. Opravdu moc jsme si tento víkend užili a mám radost, jak se nám už podařilo pěkně vychytat i vybavení a šlo se nám prostě skvěle! 😍

Díky za Stezku, díky za skvělou společnost.

B.

• Kompletní trasa a informace:

https://www.stezkaceskem.cz/etapy/bile-karpaty/

• Nezapomeňte nás sledovat také na instagramu @jack_and_gucci! 🐾