NS Okolo Hrozenka
~ Žítková, Zlínský kraj ~
Opět se vracíme na naši oblíbenou Žítkovou, která tady na webu byla před nějakým časem zmíněna (článek zde). Tentokrát vás vezmeme na okružní trasu NS Okolo Hrozenka.
Začínáme na parkovišti u OÚ a jdeme po naší už známé cestě z poslední návštěvy. Na to, že je teprve 9 ráno 27.5., tak je velmi jasno a teplo, tak jsem jen zvědavá, jak to bude dále během dne. Doposud to počasí bylo o ničem, jakoby ani květen nebyl... První dva kilometry naší trasy vedou po asfaltu a nejen kvůli němu nasazujeme turbo tempo - u hotelu Kopanice se vyhrne skupina německy mluvících turistek a to se mi vážně nechce poslouchat. Míjíme louky s krávami, které si nás nedůvěřivě prohlíží a jdeme až k muzeu poslední žítkovské bohyně. Tady si dáváme krátkou přestávku a já se kochám pohledem. V hlavě se vracím ke knize Kateřiny Tučkové právě o žítkovských bohyních. Další výjezd na Žítkovou plánuji přesně sem, na prohlídku. 🙂
Pokračujeme dále a asfaltka se mění v lesní cestu, příjemně se ochladí a já si všímám, že jdeme mírně z kopečka, protože nám to šlape tak nějak samo. Přicházíme k informační tabuli o Bedovém, což je část Kopanic, kde se právě nacházíme. Vedla tady významná stezka přes Bílé Karpaty, kterou znali i Římané. Také zde byli velmi časté nájezdy Uhrů, Tatarů a Turků, tak bylo rozhodnuto stráň opevnit pomocí valů, lesních záseků a šancí. V těchto místech se jediní místní Kopaničáři odvážili nájezdníkům postavit.
Největší boje se zde odehrály v roce 1663, kdy turkotatarská vojska dobyla opevnění obchvatným způsobem a v rozhodujících chvílích odtud uprchl i se svým vojskem císařský plukovník. Opevnění na Bedovém bránili do posledního muže Kopaničáři sami pod vedením Ondráše Lopenského a stejně tak pod vedením jeho bratra Jury na šancích pod Lopeníkem. Na počest kopanických hrdinů byla o mnoho let později postavena kaple u Hrozenkovského rybníka.
Po tomto čtení mi několikrát přeběhne mráz po zádech a rozhlédnu se po prázdném hlubokém lese okolo. Nemám z něj vůbec dobrý pocit, tak znovu přidávám do kroku. Sakra, toto není procházka, ale skoro běh prozatím. 🙄
Lesíkem scházíme až do Starého Hrozenkova, kde navazujeme znovu na asfaltku. Je celkem horko, napadá mě zchladit Jacka a Gů, ale první rybník v mapách se jeví jako soukromý, takže jdeme dál směrem pila. Za celou dobu nepotkávám vůbec nikoho, až na konci autobusové zastávky míjíme dva sympatické policajty, kteří prohodí nějakou poznámkou o tom, jaké mám dva ochránce.. Pff, ti by se divili.. Gů když chce, tak je jako malá piraňa a v noci chrápe jak starý medvěd, ta by zahnala jistě každého! 😀 Máme štěstí, že je tady další rybník a hned u trasy, tak dávám pejsky zchladit.
Stoupám po žluté značce do lesa a směr Vyškovec. Jelikož jsem povětšinou ve stínu stromů, tak se jde relativně hezky, ale pociťuju, že je fakt teplo, proto děláme pravidelně přestávku na pití. Za celou cestu potkávám jen dva horské cyklisty, jinak jdeme zcela sami. Na rozcestníku "Pod Příslopem" přemýšlím, kam dál. Relativně kousek je turistická chata "Pod Vyškovcem", kde vím, že nejsou dogfriendly, ale je hezky, tak si říkám, že na nějaké terase venku by snad problém nebyl, ale musela bych se pak stejnou trasou vrátit. Na rozcestníku je také cedule na Agropenzion a info, že vaří - ten má být ve směru mé trasy, tak se rozhodnu pokračovat směrem na Vápenice.
Nevím jak, ale odbočku k Agropenzionu minu, takže oběd je pasé a pokračuju teda dál. Jde se po asfaltce mezi loukami. Na pravé straně si všimnu sundaného ohradníku a velkého stromu lehce na kopečku, ideální místo na svačinu a odpočinek. Kochám se krajinou a na protějším kopci vidím svůj výchozí a cílový bod - Žítkovou.
Po svačině pokračuji dále ke zvoničce, která s mým příchodem oznamuje pravé poledne a vidím starší paní kousek opodál pracovat na své malé zahrádce. Zamýšlím se nad tím, jak to tady lidé hlavně v minulosti museli mít těžké - vždyť až do roku 1948 nebyla na Žítkové elektrika. To si dnes neumíme představit asi nikdo.
Scházím dolů do Vápenic a jako první mě opět vítají krávy. V tu dobu to ještě nevím, ale mám před sebou nejhorší úsek cesty, který trvá asi tři kilometry - jde se totiž po silnici a pak uličkami v obci, které jsou od slunka vyhřáté až až a taky mi nedělá dobře to míjení s protijedoucími auty.
Na konci Starého Hrozenkova se znovu dostáváme na lesní cestu a jsme rádi za stín stromů. Stoupáme směr Žítková a jdeme zase zcela sami. Finální část nám trvá asi hodinu a jsme znovu v Žítkové. Rychlým krokem míříme přímo do restaurace Ralph's. Název se sem teda vůbec nehodí, ale jinak nás přivítala milá obsluha, posezení na kryté terase a výborná polévka s radlerem. Po doplnění energie platím a míříme k autu, které máme jen pár kroků a jedeme šťastně unavení domů. 🙂
B.
🌟 trasa: 16 km, 5 hod, převýšení 514 m.
mapa:
🐾 Sledujte nás také na instagramu @_jack_and_gucci!