Lysá hora, sranda volá!

~ Ostravice, Moravskoslezský kraj ~

K příležitosti nadcházejících narozenin ségry jsem jí nachystala překvapení v podobě víkendu v Beskydech. Nakonec z toho vyplynul vlastně jenom jeden den, ale o tom až dále.

V pátek po práci jsme vyrazily v čistě dámském složení - já se ségrou, Gucci a Wurri. Až v autě se Viki dozvěděla, kam vlastně jede a nestačila se divit. Objevila jsem totiž kouzelné ubytování prakticky uprostřed lesa a zarezervovala nám zde pobyt na jednu noc. Hotel Ondrášův dvůr nám naprosto učaroval. Když jsme sem dorazily tak zrovna přestala dešťová přeháňka a ta vůně lesa byla prostě nepopsatelná. Šly jsme první vyvenčit holky a ani jedna jsme se nemohly přestat usmívat, jak na nás dýchla atmosféra zdejší přírody. Vedle stezky bublal potůček, sem tam se objevila nějaká chatka a hlavně nikde nikdo. Nádhera. 🌲

Ubytovaly jsme se a šly do zdejšího saunového světa. Opět jsem se nestačila divit. Krásné venkovní ochlazovací jezírko a dokonalé sauny - hlavně bylinková a lesní. Zrelaxováno na jedničku, můžeme na večeři! Už jsme měly obě hlad a zdejší kuchyně nás znovu dostala na kolena - předkrm kachní paté a klasicky hlavní chod napůl. 😀 Zvolily jsme křupavý bůček s rýží a valašské lokše s kachním trhaným masem. Luxusní!!! 👌🏼 Myslela jsem, že na náš pokoj hned v prvním patře mě budou muset vynést, jak jsem se přejedla. 🙈 Večerní venčení jsme odkládaly, co to šlo, ale nakonec jsme se přemohly a potkaly jsme při něm krásnou srnečku. 

Co vám budu, usnula jsem jak budulínek, ale nepochopitelně se vzbudila snad už o půl 6. ráno..Asi jsem se nemohla dočkat zdejší snídaně, to bude ono! 😀 Jelikož ta ale začínala až v 8, tak jsme první šly opět venčit, zvolily jsme už třetí trasu v tomto místě - tohle musím vyzdvihnout, můžete sem dojet autem, ale pokud se chcete v klidu projít, stačí vám stezky jenom kolem resortu a není nutno nikam přejíždět. Za mě velké plus. 👏🏼 Krásné ranní tři kilometry a hurá papat. Opět nebíčko v papulke a výběr ze švédských stolů, které nabízely opravdu vše. Mňam. 😋

Následoval check-out a přejezd do našeho výchozího bodu - Ostravice. Ano, už se konečně dostáváme k turistice! Hurá po červené nahoru, nahoru a znovu nahoru. Přesně tak se dá dostat na královnu Moravskoslezských Beskyd - Lysou horu.  První jdeme po zpevněné asfaltce, která se po chvíli mění na lesní pěšinu. Potkáváme několik studánek a taky skupinky turistů, ale žádné davové šílenství se po trase nekoná, což nás těší. Od přístřešku Lukšinec už jdeme prakticky po kamenité cestě, která tak příjemná není, ale nic co bychom nezvládly. Slunce paří o106 a mě mrzí, že nemám kšiltovku. Taky mě mrzí, že jsem opět nechala trekové hole v autě, ale to už je taková moje klasika. Vozím je všude, pak je nikdy nevytáhnu, a pak si nadávám.. Možná bych měla začít vozit i nějaké prášky na hlavu. 🤷🏽‍♀️

Na pár místech se nám odkrývají luxusní výhledy na okolní kopce. To je krása. Míjí nás blázen s velkou krosnou a ještě navíc kytarou. Hledíme na sebe se ségrou, jak z jara a fakt nechápem. Když pak potkáme ještě dalšího, začínám přemýšlet, jestli se o nás nepokouší úpal. 😀 No nic, asi jiný kraj, jiný mrav nebo nevím, proč si někdo tohle dělá dobrovolně. Mám pocit, že vyplivnu plíce a to jdeme nalehko.. Sakra, kde je ta fyzička z Velikonoc?.. Asi na talířku v hotelovém resortu zůstala.. 🙈 Tak zhruba 3x ségře řeknu, že za tamtou zatáčkou už bude určitě památník obětem hor a asi po čtvrté mi to vyjde. Tak, odtud už je to fakt jen kousek, už tam budem!

Přesně v 11:20 jsme spatřily světlo vrcholu Lysé hory. Docela dost lidí, ikonický vysílač a dvě chaty. Ovšem výhledy, ty byly až na slovenskou Fatru! Po vyčerpávajícím výstupu nás přešel hlad, ale chuť na pivko se naopak zvýšila, tak jsme si sedly a jako první jsme se rozhodly doplnit tekutiny. K našemu překvapení si ke stolu vedle nás sedli ti týpci, co sem vytáhli ty kytary a ségře se splnilo přání, když na ně začali hrát. Po chvilce jsme zjistily, že to jsou Poláci a že si teda nezazpíváme, tak ji radost přešla, ale roztáhli tu mezitím stánek s polarizačními brýlemi, tak si to vykompenzovala koupí jedněmi z nich. Udělaly jsme kolečko s povinnými fotkami bez kterých bychom tu jakoby ani nebyly a u toho nám vyhládlo, takže nastala oblíbená část dne - jídlo na vrcholu. 

Chytly jsme stůl za Bezručovou chatou a koho to nevidíme - Johanka, která s námi přespala při přechodu Jeseníků na Vřesové studánce! Tak tohle nevymyslíš! Od té doby jsme se neviděly a bylo to moc fajn náhodné setkání. Tímto znovu zdravíme. 

Pak už jsem si šla stoupnout do fronty a objednala nám horskou klasiku - jeden smažák a jeden borůvkový knedlík. Božínku, to zas byla dobrota. Na těch kopcích to vždycky chutná o něco líp, nemyslíte? Navíc si vedle ke stolu přisedla fajn parta taky s pejsky, tak jsme ten oběd měly ještě o chlup lepší díky příjemnému pokecu. 🙂

I když se nám vůbec nechtělo, čekal nás sestup dolů a návrat k autu po žluté turistické trase. Kousek pod vrcholem jsme minuly nádherný výhled, a pak se dostaly na lesní pěšinku, která vedla skoro až do cíle. Co jsme nastoupaly, bylo nyní potřeba zase sejít a kolena se stehny zahájily celkem slušný protest. Kousek před úplným sejítím k přehradě Šance jsme odbočily na červeně značenou Krkavčí stezku, která nás dovedla zpět do Ostravice a podél hlavní cesty jsme se vrátily zpátky přímo k autu.

Tímto jsme si splnily další kopec z Beskyd a dá se říct, že je máme skoro celé hotové. Chtělo by to dojít úsek z nejvýchodnějšího bodu ČR po Lysou, ale ty hlavní kopce už jsme zvládly. Ano, sice jsme zvolily variantu jednodenních výšlapů, ale nevidím na tom nic špatného. Každý to má takové, jaké si to udělá a hlavní je, aby byl spokojen. A to my jsme byly! 🙂

Tímto Lysé hoře děkujem za krásný sobotní den, připeklý nos a zase někdy!

B.

P.S. Na začátku jsem psala, že jsme tu měly být až do neděle, nicméně se začaly v sobotu navečer honit nějaké bouřky, tak jsme vymyslely náhradní plán a o tom zase příště. 

Trasa dle hodinek: 17,9 km, čas: 4:32 min čisté chůze, převýšení: 912 m

Mapa:

• Nezapomeňte nás sledovat také na instagramu @jack_and_gucci!