Králický Sněžník

~ Dolní Morava, Pardubický kraj ~

Další vrchol z výzvy Jdi do hor a navazující výlet na stezku Bílé Opavy v Jeseníkách.

Králický Sněžník byla moje doposud nejnáročnější túra v životě a dalších účastníků výpravy taky - několikrát mě za můj nápad proklínali a chtěli strčit do údolí. 😀

Naše trasa začala v Dolní Moravě po výjezdu sedačkovou lanovkou. Všude byla mlha a mi nesměle vyrazili dle mé navigace v telefonu. Chvíli jsme šli po štěrkové cestě ze které se následně odbočilo na lesní pěšinku a čekala nás jen a pouze divoká příroda. Prvním záchytným bodem byl vrchol Podbělka (1.308 m). Dalším bodem bylo místo zvané Sušina (1.321 m), které bylo obvzlášť zajímavé, jak můžete vidět sami na fotkách.

Následoval úsek rašelinišť, kde se místy objevovaly hodně blátivé úseky, ale dalo se přejít po dřevěných lávkách a to umožnilo trasu lépe zvládnutelnou.

Nyní už nespočítám, kolikrát jsem byla tázána, kdy už tam budem a jak daleko to ještě je...

Přiznávám, že v úseku Stříbrnická, kde byly takové ty typické velké kameny, jsem si už sama myslela, že jenom kousek a jsme tam a opak byl pravdou - čekaly nás poslední, ale zato výživné 2 kilometry.

Že už jste "jen" kousek si můžete u říct u pověstné sochy slůněte, kde jsme si nemohli ujít foto na památku a pěkný fičák nám ji jenom vylepšil. Dalším krásným milníkem cesty byl pramen řeky Moravy a kamenná studánka. A odtud? Posledních 300 metrů a byli jsme na zaslouženém vrcholu výpravy!

Upřímně, byl to skvělý pocit i přes to, že foukalo a byla mlha. Byli jsme prostě tam! 🤩 Unavení, hladoví, nečekající takovou dlouho trasu, ale byli!

No a dál? Dál nás čekal sestup zpět do údolí, první plán (protože jsme nevěděli do čeho jdeme) byl, že se vrátíme úplně stejnou trasou zpět, abychom mohli následně sjet bobovou dráhu k nástupní stanici lanovky. Vzhledem k časové náročnosti to nebylo reálné stihnout a ani jsme si nedokázali představit, že bychom šli stejnou cestu, tak jsme zvolili sestup po žluté.

Část trasy byla náročnější stezka lesem, která se ke konci změnila v asfaltku a celou dobu vedla podél řeky, takže bylo možné místy vidět také vodopádky.

Celé naše putování jsme zakončili v penzionu Terezka, kde jsme se skvěle nadlábli a uklízeli po nás jen vylízané talířky.

Tento trek byl opravdu hodně náročný a to především kvůli naší nepřipravenosti - do poslední chvilky jsem si myslela, že půjdu celou trasu sama, ale naši se nakonec rozmysleli a bohužel jsme předem nevěděli, že po cestě není ani jedna chata s občerstvením, takže naše zásoby byly taky nic moc.

I přes to, byl to velmi kvalitní zážitek a upřímně, já se sem jednou ráda zase vrátím a vám výlet doporučuju!

B.