Den a půl v Beskydech

~ Rožnov p. Radhoštěm, Zlínský kraj ~

O tom, jak jsme se chystali přespat na Lysé hoře a měli se kochat výhledy při západu a východu slunce a nakonec skončili o 30 km jinde a na Lysou ani nedošli. 😀

Po zkušebním přechodu Jeseníků jsem si koupila nový spacák, který bylo potřeba otestovat a přespání na "Královně Beskyd" mi pro tuto příležitost přišlo jako nejlepší nápad. Klasicky jsem do toho uvrtala ségru, která nikdy nezklame, a ani ne týden před odjezdem se k nám rozhodla přidat i naše nevlastní mamka.

Plán byl jasný - v sobotu odpoledne dojet do Ostravice, vyšlápnout na Lysou, dát si borůvkové knedlíky, přespat pod širákem, v neděli sejít zpět do Ostravice, nechat bágly v autě a vylézt ještě na protější Smrk, a pak tradá dom. ☝🏻

Už od středy mi od nevlastní mamky chodily na Whatsapp výhružné zprávy o silných víkendových bouřkách a zprávy od ségry, že pokud se má spat někde v kempu nebo na chatě, tak nikam nejede. Toš, co vám budu vykládat, ajfoňácké počasí ukazovalo na sobotu 20% deště, spacák chudák furt v igelitu už od té doby, co mi přišel, a já mezi tím a ještě těmi dvěma teda. 🤦🏽‍♀️ No nic, překonala jsem své vnitřní já a byť vždy potřebuji mít vše naplánované předem, tak jsem rozhodla, že v sobotu v 10 dopoledne si dáme videohovor a dle situace se rozhodneme.. Ani jsem nezačala balit a to je fakt co říct.

Během pátku se zprávami o silných bouřkách, prezentovaných skoro jako konec světa, zaplnil celý internet. Můj ajfonek furt ukazoval 20% ptačích čuránků na Lysé v jednu v noci, ségra se pořád držela toho, že spí jedině venku a nevlastní mamka už se smířila s tím, že nepojede, byť si zapůjčila expediční stan. 😀

V sobotu v 10 jsme si dle plánu zavolaly, výstrahy byly hlášené úplně všude a přestože měla být hrůza v noci, tak na neděli hlásili krásné počasí a řekly jsme si, že když na to máme volný víkend, tak prostě pojedem. 💪🏼

Volba na ubytko padla dle mé předchozí zkušenosti - camping Rožnov, kde jsme zarezervovaly chatku, aby v ní mohli být i psi. Po našem telefonátu jsem chtěla začít balit, bylo asi 11 a venku začala hrůza - tma jak v pr****, zvedl se příšerný vítr a došla bouřka jaká tu letos ještě nebyla. Ke slejváku a tomu všemu se přidaly ještě kroupy a já stála za oknem a hleděla. Nebyla jsem si schopná nachystat nic, nehledě na to, že jsem na to ani neviděla, jak se udělalo černo. Bouřka trvala skoro hodinu, abych na to nemyslela, tak jsem s tím balením batohu začala a psi na mě nevěřícně zírali z gauče - asi poprvé v životě doufali, že je třeba nechám doma. 😀

Z domu jsme vyrazili nějak po jedné hodině, my tři a čtyři psi. Vychytala jsem místo za sestrou řidičkou a po půli cesty jsem jen na prázdno polykala, protože hrozilo, že pobliju jak psy, tak i všechny naše věci vzadu. Za celý můj život se to stále nezměnilo, když sedím vzadu je mi prostě vždycky na blití, tohle už mi asi zůstane..achjo.

Zelenobílá jsem vyklopýtala před recepcí v kempu v Rožnově a snažila se před slečnou recepční vypadat úplně v pohodě, když jsem nám šla platit tu skvělou chatku. Doslova z ní přecházel zrak, ale snad s náma neuletí, což by se o stanu říct nedalo. Výstraha hlásila na Lysé vítr o 80 km/h a v tom plus bouřce spát fakt nechceš. 🙈 Ubytovaly jsme se a ségra jako první vytasila svůj půjčený Jetboil a rozjela DripIt kafe nad kterým jsme následně měly zhodnotit naši situaci a navrhnout plán. Sice to píšu v množném čísle, ale samozřejmě se čekalo, co vymyslím. Kritérium bylo, abychom už nemuseli přejíždět autem, a tak padla volba na kopec "přímo" nad kempem - Radhošť. Jevilo se to jako příjemných 6,5 km nahoru.. To za dvě hodinky vyběhnem, za hodinku seběhnem a po 8. jsme v kempu - šak pohoda, ne. 🤷🏽‍♀️

Vyšli jsme asi kolem 4. hodiny, hned na začátku stoupák jako kráva a počasí jak ve skleníku, protože ta polední bouřka se přehnala i tu. Zbytek cesty byl ale super, lesní cestičky, pak paloučky, prostě nádhera. Na konci zase stoupák k vyhlášené kapli. Ty kráso, plíce jsem vyplivla asi 3x. 

Po 6. hodině už jsme si s holkama dávaly pivko a výbornou kyselicu na chatě Radegast a zhodnotily jsme, že stejnou cestou už dolů nejdem. Tak jsem zase hledala alternativy - buď se půjdeme pokochat na Pustevny, které máme kousek a odveze nás taxík (bůh ví za kolik) anebo dáme okruh a zpátky se vrátíme po nějaké cyklostezce. Furt jsem žila v tom, že tma je až o půl 9.

Dojedly jsme, dopily a plné elánu se rozhodly pro cyklostezku. Jenom jsme odbočily z hřebene, tak se výrazně zšeřilo a to bylo teprve půl 7. Hm, cítím menší problém, za světla to určitě nestihnem, ale šak co, máme čelovky a baterky.

Cestou nahoru jsme mimochodem potkali asi 4 skupinky turistů v opačném směru, po cyklostezce dolů jsme nepotkali nikoho, jen dva cyklisty. A ta cyklostezka, tak ta byla SAKRA nekonečná!!.. Prý se jdem jenom projít (znělo v kempu před odchodem).. No, tak já nevím, chodím na procházky, co mají tak 5-6 km, tohle to teda nebylo. Po 8. už byla tma jak v řiti a konec cyklostezky v nedohlednu, vytáhly jsme čelovky a šlapaly odevzdaně dál. Před kemp jsme dorazily vyřízené o čtvrt na 10 večer a odbočily rovnou do baru, který je tady nově přes letní sezonu. Skvělý barman nám udělal poctivé aperoly a pro sestru mojito a jen jsme se posadily, tak se kolem nás začaly honit blesky. Idylka. 🥲

Po drinku jsme se přesunuli do kempu, hodily jsme s holkama rychlou sprchu a jelikož ještě nepršelo, tak jsme otevřely prosecco a pokračovaly na našem posezení před chatkou. Psi? Ti obsadili naše postele a padli za vlast. Bylo to super, kecaly jsme, popíjely a taky se smály, alespoň do té doby než přišla paní s velkým P. Za ruku vlekla pravděpodobně chudinu vnučku, která měla představovat oběť za veselí v kempu - abych byla přesná, jednou jsem se zasmála asi fakt nahlas a bylo to tak 3 minuty před jejím příchodem. Paní při průchodu kolem našich chatek, ke kterému neměla absolutní důvod, protože na WC se chodilo z opačné strany, si musela pronést poznámku, že se "dámy mají uklidnit, protože jejich smích narušuje noční klid, je skoro 11 hodin" a pokračovala dál. Přešly jsme to bez komentáře, seděly jsme před chatkou my a ještě jedna skupinka ženských, nicméně tato paní naše chatky potřebovala asi zkontrolovat opravdu důkladně, protože další 3 minuty na to nevlastní mamka uviděla, jak nám oknem někdo svítí do chatky a samozřejmě se ozvali naši psi. Hned tam naletěla, proč nám jako paní leze oknem do chatky, aby se dozvěděla, že "před naší chatkou jsou stany a lidi chtějí spát a naši psi štěkají, tak ať si zavřeme okno". Jako sorry, ale toto?! Psi byli absolutně celou dobu potichu a že se ozvou, když jim nějaká P leze do chaty?! Nevlastní mamka se paní P zeptala, jestli vůbec můžeme dýchat a práskla jí oknem před ksichtem. Krucinál, toto mě tak nasralo. Kdyby došel správce kempu nebo jakákoliv jiná oprávněná osoba, kdyby jsme se tam smály na celé kolo, rušily kemp, pouštěly nahlas hudbu, všechno pochopím, ale proč musíte narazit na takovou P, když vlastně neděláte nic z toho a ještě vás bude neoprávněně napomínat. Co vám budu, pokazilo to náladu celého našeho odpoledne a večera. 😠

Dopily jsme prosecco a zhodnotily, že je čas jít spát. To nám dlouho nevydrželo, tak o půl 12. začlo rodeo. Bouřka jako kráva, nebe úplně rudé, jen to kolem nás bouchalo a my koukaly z okna a otevřely další prosecco. Jediný stan kousek před naší chatkou se rozsvítil a nějaká osoba okolo něj začala pobíhat, je vám jasné, že jsem doufala, že je to paní P a že bude do rána řádně vytopená. Ha. Při bouřce padla druhá lahvinka a já padla jako ti psi, spalo se mi skvěle až do rána.

Nedělní ráno bylo krušné, vůbec se mi nechtělo vstávat. Venku zpívali ptáci, svítilo sluníčko, nebe bez mráčku a psi otravovali, že se chtějí jít vyvenčit. O půl 8. teda oficiálně opouštím postýlku a jdeme na kakací výpravu. Při té se mi podařilo omrknout stav zdejšího bufetu a ke snídani máme croissanty a jak jinak DripIt kafe, které už ségra vaří s jejím super Jetboilem. 🥐☕️

Pak spakujeme saky paky a přejíždíme do Ostravice, která je naším výchozím bodem dne. První míříme směrem na vyhlídku a k vodní nádrži Šance. Cesta vede chatovou oblastí, zatím je velice příjemné počasí a nikde nikdo. U vyhlídky, kterou představuje okno, dáváme první pauzu a samozřejmě fotíme o106 - jenom já, žejo.. Fotka se psem, bez psa, dívat se dopředu, pak se otočit. Klasika. 😀

Po pauzičce pokračujeme dál. Hodinky ukazují 5 km a my máme pocit, že jsme ušly tak 10. Už je zas dusno jako prase. A chcete něco prozradit? Teď doma zjišťuju, že jsme zapomněly odbočit a šly tak na Smrk tou nejdelší cestou.. Ale nikomu to neřeknem, jo? 🙈 No, takže se z červené stezky dostáváme na žlutou a už teda jdeme na ten Smrk. Nebo se spíš plazíme, zas je to hrozný krpál. Beskydy. 🤷🏽‍♀️

Potkáváme první lidi, jestli tak teda můžeme říct dvěma holkám, který ten šílený krpál sbíhají, blázni. V sedle pod Smrkem to chci vzdát, mám hlad, bolí mě nožičky a ráda bych řekla, že ani psi už nemůžou. Nicméně, jdeme nahoru, je to přece jen kilák.

Jsme tu!! Jsou tu i jiní lidi, ale žádná hrůza a výhledy? Jsme nad mraky, takže žádná hitparáda, ale je tu krásně. A co je nakonec nejlepší? Dá se tu koupit Jégr v budce na stromě! Nevlastní mamka nás zve, potřebuje ho lupnout hned jinak asi k autu už nedojde. 😀

Zpátky do Ostravice jdeme po červené, cesta jako pralesem, překračujeme popadané stromy, ale je to moc hezké. Potkáváme turisty do protisměru a míjíme blondýnku s klukem, který má na očích lenonky. My se ségrou jen řeknem ahoj a šlapem bezmyšlenkovitě dál, přimčež nevlastní mamka má poznámku: "Asi mám z těch kilometrů vidiny nebo jsem teď viděla zpěváka Miraie!" Začnem se smát a odpovíme, že to budou ty vidiny, no. 😀

Na rozcestí Nad Holubčankou odbočujeme k vodopádům Bučacího potoka. Lesní stezka zde končí, jdeme po asfaltce, ale výhled na vodopády stojí za to. Nádhera. Jsou kaskádové a fakt vysoké, jen se to nedá hezky vyfotit, protože jsou okolo větve stromů. Po této cestě pokračujeme až mimo les, kde se napojíme na oranžově značenou Liščí stezku. Upřímně, je to cesta celkem nic moc a po tom celém dni nám dává zabrat. Především pak v lese, který je dost prokácený a my naši oranžovou značku ztratíme - konkrétně teda medvědí hlavu. Naštěstí jdeme podle citu a taky telefonu (díky za offline mapy.cz) a cestu zase najdeme. Vycházíme z lesa na lyžařskou sjezdovku a valíme po ní dolů až na cestu po které jsme šli ráno na vyhlídku. Ach ty moje okruhy.

Civilizace vítej! Jsme hladoví, hotoví a těšíme se do auta. Ta turistika, to je prostě sen. 😅 Když je auto na dohled, tak hlásím, že po medvědích stezkách už nikdy nejdu (ta první byla na vyhlídku po červené a druhá byla ta oranžová) a jako první se u auta přezuju do pantoflí. Tento víkendový výlet byl mimo jiné zatěžkávací zkouškou pro moje nové Altry, které obstály na výbornou a naštěstí jsem nedopadla jako v Jeseníkách! 👍🏼 A hned v zápětí hledám nejlépe hodnocenou restauraci v okolí - jednoznačně vyhrává Beskydský pivovárek. Přejedeme autem asi pět minut a jsme tam. Máme štěstí, na zahrádce se zrovna uvolnil stůl, tak ho okamžitě zabíráme a objednáváme si místní pivečko. K obědu si dávám luxusní smažák v pivním těstíčku a holky mají hovězí na hříbkách. Ach, svět je zase v pořádku!!

Pejsci spí v autě, my papáme a nevlastní mamka sedící do protisměru se začne usmívat a pokyvovat hlavou. Otáčíme se a kdo tam nejde - Mirai! 😀 To prostě nepochopíš, takže žádné vidiny z kilometrů, byl to fakt on!

Teď už jsme viděly fakt všechno, můžem jet dom. A evidentně jsme stále ušly málo, když to ty vidiny nebyly…

Po jídle našim mužským protějškům čekajícím doma s otevřenou náručí, protože jsme jim určitě moc chyběly (haha), kupujeme nějaké ty místní pivečka a jedeme unavené, ale spokojené domů.

O tom ty výlety prostě jsou. 🤩

B.

🌟 trasa sobota ("procházka"): 18 km, 5 h i s přestávkami

🌟 trasa neděle: 18 km, 6 h i s přestávkami

🌟 náš výlet ve zkratce:

Nezapomeňte nás sledovat také na instagramu @jack_and_gucci! 🐾