Beskydy
~ Moravskoslezský kraj ~
Za nás doposud největší výzva, pokud nebudu počítat naši první výpravu do Jeseníků - pohoří Beskydy.
Hledali jsme volný víkend, až jsme ho našli a volba padla na dokončení etapy Beskyd především z důvodu možnosti jet dvěma auty. Naše parta se rozrostla o nové členy, pana Ječmínka a slečnu Juniorku (čti Džuniorku) s Gampem. Výchozím bodem se nám stal nejvýchodnější bod ČR na kterém jsme stanuli v pátek podvečer a vyrazili na Stezku. Po zelené turistické značce jsme se z ikonického bodu vydali směrem k Mostům u Jablunkova.
Kochačky nebraly konce, pejsci táhli jako diví a na horské chatě Gírová jsme dali naši první pauzu. Vzhledem k tomu, že už bylo kolem půl 8., rozhodli jsme se dívat po místě na spaní. Na trase bylo několik bodů na mapě označených jako vyhlídka, tak jsme si řekli, že zkusíme začít tam. První bod byl hodně v kopci, tak jsme si řekli, že to zkusíme o kus dál a klaplo to. Krásný výhled, velmi v dáli Lysá hora (náš cíl) a tak jsme se rozhodli ustlat si zde. První klasicky dostali pejsci večeři, pak jsme postavili stany a nakonec jsme večeřeli toustové zásoby u západu slunce. 😍
Lehnout jsme si šli pozdě, skoro až v 11, protože stále bylo světlo a díky malému počtu kilometrů se nám ani moc nechtělo. Bohužel, mně to takhle zůstalo celou noc a naspala jsem maximálně tři hodiny… 🙈
- první den: 8,22 km, trasa:
Ráno jsem myslela, že nevstanu. Rozlámaná jsem lezla ze stanu a proklínala Jacka, který celou noc cestoval. Sluníčko svítilo, jen naše stany byly schované ve stínu stromů, tak jsme museli mokré vrchní plachty přenosit k usušení. Já si dala k snídani epický chleba od mamky s paštikou na který se stála psí fronta. 😀 A pak mám pocit, že nám to balení trvalo celou věčnost než jsme zase vyrazili. Po pár kilometrech jsme měli "krásný" zážitek s paní na horské chatě Studeničný. Bylo půl 9. a ona dělala pořádek před otvíračkou, když jsme na ni z cesty zavolali dobrý den a zeptali se, jestli u ní můžeme vyhodit sáček s odpadky. Kousek od chaty stál kontejner jak kráva a paní se nás normálně zeptala: "Proč zrovna u nás? Co kdyby to tak udělal každý?" No ty vole, normálně mi vyrazila dech.. Chtěla jsem odpovědět, že kdyby to tak udělal každý, tak je třeba v přírodě čisto, ale nakonec jsme teda sáček rychle vyhodili a šli dál než jsme jí stihli odpovědět něco velmi neslušného.. Nezlobte se na mě, ale tohle mi hlava opravdu nebere. Mít horskou chatu a zeptat se na něco takového?.. IQ tykve evidentně. A to už vůbec nebudu komentovat, že o kousek dál ležela pohozená igelitka a v ní plechovky, evidentně paní někdo poslechl. My ji nakonec vzali a donesli až do Mostů u Jablunkova, první velké civilizace po trase.
Tady následovala naše první pauza a díky za ni, protože poté začal první klasický beskydský stoupák, který skončil až po 4 km nad horskou chatou Skalka, kde jsme se také museli posilnit. Bylo tady překvapivě hodně lidí, tak jsme dali pití a šli dál. Čekal nás krásný hřebenový úsek až po Kamennou chatu u rozhledny Tetřev, kde jsme si udělali obědovou pauzu.
Řeknu vám, luxus! Výborná zelňačka a luxusní halušky. 😋 Nezbývalo nic jiného než si lehnout na karimatku do trávy a chybělo opravdu malinko a byla bych tuhá. Nechtělo se mi odsud ani náhodou, ještě s myšlenkou, kolik nám zbývá ujít kilometrů… Nedalo se svítit, potrávili jsme a vyrazili směr Velký Polom (1067 m). Místy jsme měli nádherné výhledy na okolní kopce a olizovali Slovenskou hranici. Červená hřebenovka nás dále zavedla na oficiální tábořiště Muřinkový vrch s kapličkou, kadibudkama a několika stoly. My zde doplnili vodu a pokračovali dále. Menší pauzičku jsme dali u rozcestníku Čuboňov a odtud už mi přišla cesta sobotního dne doslova nekonečná. 🙈
Po několika dešťových přeháňkách na trase místy byly bahenní úseky, kde jsme přeskakovali po kamenech nebo přelézali klády a několikrát to samozřejmě nevyšlo, takže jsem skončila špinavá jako prase. Do toho se projevila únava z nevyspání a začala jsem cítit každý krok. A aby toho nebylo málo, pro mě z nepochopitelných důvodů se tu doslova začali rojit cyklisti a to už jsem byla vyloženě nasraná. 🙆🏼♀️
Jaké to štěstí, když jsme dorazili ke kapličce nad turistickou osadou Bílý Kříž. To byl cíl tohoto dne. Řeknu vám, tady teda zdechl pes. 😀 Došli jsme k vyhlídkové pergole u které byl silný čistý pramen a také zde bylo občerstvení, které už bylo úspěšně zavřeno. Nevadí, využili jsme posezení a udělali si večeři, poté nastala otázka, jak vyřešíme spaní. S mým klasickým štěstím byla opět vydaná výstraha na silné bouřky, nedivím se, celý den bylo vedro jako kráva. Do toho jsem byla fakt KO a protivná z náročného dne, začala jsem teda proti nevoli všech zjišťovat, jestli je nějaká možnost ubytka v tomto "mrtvém" bodě, protože další bezesnou noc už bych fakt nedala.
Usmálo se na nás štěstí a klapl nám poslední volný pokojík v horské chatě Sulov. S paní jsem vše řešila po telefonu (zaslání OP, platby) a navigaci ke klíčkům, takže jsme se ani nepotkali a nakonec jsme ještě ušetřili, protože pokoj byl jen třílůžkový a pan Ječmínek tedy spal ve společenské místnosti. 😀 Na chatě jsme byli úplně sami, takže paráda a když ve dvě v noci došla bouřka, tak jsem jenom děkovala tam nahoru, jak to pro nás dobře dopadlo. 🙌🏼 Tímto ještě jednou velké díky paní za její ochotu, protože jsem jí zavolala o půl 8. večer a nenechala nás v tom.
- druhý den: 26 km, trasa:
Neděle - den D! Vyvenčit, posnídat a jde se! Vzduch voní po dešti a okolo nás se vznáší opar. Pan Ječmínek dnes chytl moji sobotní náladu, protože nejspíš zapomněl drahé sluneční brýle na chatě, ale já se nenechám ničím rozházet! 😀 Na rozcestníku Bílý Kříž odbočujeme na modrou značku po které jdeme směr Visalaje. Až po rozcestník Ježánky se jde opravdu královsky - rovinka nebo mírně z kopečka, po lesních cestičkách a nakonec i po louce. Na již zmíněném rozcestníku se opět napojujeme na červenou značku a už to jde do kopce. Začíná to pomalu, taková rozehřívačka poblíž posledních domečků a chat, a pak už to je prudké stoupání a kamenitý terén. Funím jak lokomotiva a pomalu se sunu vzhůru směrem k našemu cíli. Celou dobu jsme na Lysou viděli z protějších kopců a teď jsme přímo pod ní. Bolí to a jde to pomalu, ale sunu se vpřed! O půl 12. si dáváme s Juniorkou placáka, protože jsme to zvládli! 💪🏼 Juhuuu! Málem se rozbrečím hned po tom, co tak tak rozdýchám blití. 😀
Foto v srdíčku a šup šup pro odměnu! Bezručova chata nás vítá, sedáme k prvnímu volnému stolu s pěkným výhledem a těšíme se na hostinu. Opět neodolám a znovu si dám zelňačku a na doplnění energie maxi plněný jahodový knedlík - pozor pokud se těšíte na klasický borůvkový, není teď prej sezona. Nicméně i tak to bylo vše opět luxusní! 😋 Pan Ječmínek pak vyhazuje celý batoh a nakonec zjišťuje, že si ty brýle nese celou dobu s sebou zaplé v kapse u bundy. Na oslavu si dáváme čapačíno. Vše dobře dopadlo. 😀
Popapaní, spokojení a odpočatí vyrazíme na sestup a na naše finální kilometry. Poslední kochačky z nejvyššího kopce Beskyd a po červené trase scházíme přímo dolů do Ostravice. V centru u vlakáče stojí můj bílý oř, který nás doveze zpět do našeho výchozího bodu pro druhé auto, a pak už rozděleně vyrážíme směrem domů.
- třetí den: 19 km, trasa:
Asi na třetí pokus, možná víc, tímto dokončujeme etapu Beskydy! 💪🏼 Pokud jste fanoušci chození nalehko a jednodenních výletů, je pro Vás tato etapa dobrou možností, protože se sice nadřete, ale je možné si na každý kopeček vylézt zvlášť a zase se vrátit. Taky je to etapa, kde je hodně horských chat a jde z ní udělat celkem fajn gastrovýlet a jako poslední zmíním, že jsme minuli opravdu dost studánek a pramenů, které byly čisté a plné vody, tak ani toho pití tolik tahat nemusíte.
Já tímto děkuji za další intenzivní zážitky, krásné výhledy, pěkné počasí (až na tu bouřku) a skvělou partu!
Mějte se hezky a ať vám to šlape!
B.
Celková trasa:
Nezapomeňte nás sledovat také na instagramu @jack_and_gucci!